Recenze: Černobílý Törless svléká z kůže nejen vlastní svědomí

Prominentní internátní škola a devět mláďat, která dostala obrovskou příležitost svobodně dospět mezi nejlepšími, podobně rovnými. Jenže brzy se ukáže, že to místo je draze vykoupená zkušenost, protože žádný z nich není dostatečně zralý, aby našel pevnou půdu pod nohama, a tak ji hledá tím, že se nezdráhá pošlapat svobodu jiných. Najde tím však tu vlastní? Törless v divadle Disk to aspoň zkusí. 

Hra Törless v divadle Disk

Zdroj: Divadlo Disk Autor: Jakub Fulín

Devět bílých košil a devět černých kalhot. Devět dospívajících uniformních jedinců. Devět chovanců prestižní internátní školy. Devět nejlepších mezi nejlepšími. Stále stejných devět bez rodičů, bez autorit a názorů. Devět ambiciózních a devět bezcitných, kteří precizně umí přeskočit v tělocvičně cvičební kozu stejně lehce a bez emocí, jako se nezdráhají mučit a znásilňovat. A jeden Törless.

Törless je jiný než ostatní. Myslí si to. A přesto stejný. Možná ještě horší. Student, který tolik chtěl patřit mezi elitu, až se nezdráhal přijmout temnou stránku ostatních, aby patřil tam, co chtěl. Jejich pravidla, jejich chování. Ale je to doopravdy, nebo je to jen hra na rovné a rovnější? „I když si neustále opakuje, že je jiný, nakonec je to právě on, kdo brutální praktiky svých kamarádů vybrousí k dokonalosti,“ říká dramaturg Martin Satoranský. 

Cvičební koza. Medicinbaly. Reprobedna. Úspěchy. Výsledky. Stejné pohyby, stejné myšlenky, které balancují nad zakázaným. Vysněná cesta na vrchol, stejný konec?

„…Co dělá s dětmi prostředí, které žádná určitá pravidla nemá, kde hranice neexistují, kde mohou cokoli? Co z nich vyroste a kým se stanou, když základní výchovné instituce nefungují? V takovém světě se musí zorientovat nejenom Törless,“ uvádí ke hře režisér Ondřej Štefaňák.

Poznání bolí

Jednoduchá, prostá černobílá scéna, bez zbytečných rekvizit, odhaluje o to více syrovost jednotlivých postav. A ač mají jiné tváře, podstata je stejná: mladická touha poznávat za každou cenu. A nezáleží tady na tom, zda je dusí autority internátních zdí, nebo dostanou volnost. Oni totiž dělají i tak to, co dělat zrovna chtějí. Ovšem všichni nejdříve táhnou za jeden provaz. Zvrat nastane ve chvíli, kdy student Basini ukročí stranou a půjčí si peníze.

Pak je musí splatit, tak si opět „půjčí“, jenže tentokrát od svého „kamaráda“ Beineberga a dluh chudý Basini, jehož při studiu podporuje, co může, matka, nemá z čeho splácet. A hra na dospělé přestává být rázem hrou. Basini se tím vydá všanc svým doposud rovným spolužákům. Studentům Beinebergovi, Reitingovi a právě i „čistému“ Törlessovi, který se nejdříve zdráhá, ale pak podlehne touze mučit. A jejich hračkou se stává právě hříšník Basini. Jen trest ho prý podle nich napraví.

Znásilnění by mohlo stačit. Jenže tihle mladí neví, co vlastně chtějí, nejsou schopni se rozhodnout a zřejmé je tady jen to, že možnost ovládat druhou bytost v trojlístku vzbudí touhy, které neukojí ani prostitutka. A tak zkouší také mučit, manipulovat anebo, co hůře, jako zdánlivě „nevinný“ a spravedlivý Törless zkoumat, co to s tím druhým dělá, co cítí, když ho svléknete i z vlastní kůže.

Ukojí ale tak to, co hledají? Dospějí? Pochopí? Nebo kdo zakusil, navždy zůtane? Přijďte se přesvědčit sami, pokud se chcete zamyslet nad tím, co více formuje charakter a co je více nebezpečné. Zda zákazy nebo svoboda. Ambice nebo lhostejnost. Téma to není sice úplně neobvyklé, nicméně v podání studentů DAMU svěžím a přesvědčivým způsobem podané.

Hru, jejíž inspirací se stal román rakouského dramatika a spisovatele Roberta Musila, považovaného za jednoho z čelních představitelů modernismu, lze opět vidět 3. 10. v divadle Disk.