Ghias Mousli vystudoval na přelomu 60. a 70. let medicínu v tehdejším Československu, dnes pracuje jako lékař v Sýrii. Zároveň působí i jako překladatel. Z češtiny do arabštiny převedl pětadvacet titulů, včetně Babičky, Švejka nebo Války s mloky. Minulý týden byl v Knihovně Václava Havla hostem diskuse na téma: Mají knihy uprostřed válečného chaosu smysl? Stejnou otázku mu položil i redaktor Martin Rachmann v rozhovoru pro Události v kultuře.
Překladatel Babičky do arabštiny: Kniha projde hranicí spíše než člověk
Rozhovor s Ghiasem Mouslim (zdroj: ČT24)
V arabštině si mohli čtenáři díky vám přečíst některá klasická díla české literatury. Jaké byly reakce například na Babičku nebo Švejka?
Moc se líbily, protože je to něco jiného. Jsem hrdý na to, že jsem překládal jako první Babičku do arabštiny, myslel jsem si, že bude těžké, aby ji lidé přijali a pochopili, ale pak jsem zjistil, že si kniha získala velkou oblibu, dokonce se dočkala i druhého vydání.
Kromě klasiků vás zajímají i současní autoři. Kteří konkrétně?
Teď zrovna pracuji na Noční práci od Jáchyma Topola, za pár měsíců vyjde v Egyptě. A také překládám od profesora Komárka krásnou knihu Mandaríni.
Veřejné čtení v Knihovně Václava Havla se pokoušelo najít odpověď na otázku: Mají knihy uprostřed válečného chaosu smysl? Předpokládám, že váš názor je, že mají…
Kniha spojuje lidi, spojuje národy mezi sebou, ruší hranice. Kniha projde hranicí spíše než člověk, a tím přes ně projdou i myšlenky a všechno, co nese s sebou. A to je velmi důležité. Myslím, že úloha těch, kteří píší, bude čím dál větší, aby svět trošku dali dohromady.
Vzpomenete si na první českou knihu, kterou jste přeložil do své mateřštiny?
Prvním překladem byla Dieta proti rakovině, měla velký ohlas. Ale kniha, která literárně opravdu něco znamenala, byla od Dubčeka - jmenovala se Naděje umírá poslední.