Buď ji milujete, nebo nenávidíte. Kniha Malý život americké spisovatelky Hanyi Yanagihary vychází vstříc představě, že vedle „velkých dějin“ žijeme především „malé dějiny“. Tak jako čtyři přátelé v průběhu třiceti let – na téměř 700 stranách. Ať už je to jakkoliv, kniha je velká zejména svým neuvěřitelným emočním napětím.
Recenze: Yanagihara napsala Malým životem docela velkou knihu
Bylo nebylo, ale kdy vlastně? Příběh čtyř spolužáků z New England University, kteří se jednoho dne rozhodli usadit v New Yorku, je především příběhem přátelství. Tušíme, že to bylo vlastně docela nedávno, něco nám stále připomíná, že tohle taky známe (mejdany, galerie, vztahy), ale jinak… Malý život je velká malá freska, která si nás získá, nebo nás definitivně odradí hned v prvních padesáti stranách.
Čtyři přátelé – čtyři pohledy
Kniha, rozdělená do sedmi kapitol, je založena na chronologickém vyprávění čtyř výše uvedených postav. Každý ze čtyř přátel to vidí trochu jinak, prožívá situace jiným způsobem, úměrně své inteligenci a naturelu: začínající herec Willem, nadaný malíř DžejBí, utrápená architekt Malcolm a poněkud introvertní právník Jude, jemuž se kniha ve vrcholné fází věnuje především. Tajemství, které si Jude s sebou nese, se nakonec stává ústředním motivem obsáhlé knihy, v níž není vlastně vůbec nic nemožné.
Jaké tajemství skrývá Judův životní příběh? Odkud přichází? Proč je zraněn na noze? Jaké měl dětství? A v jakém prostředí dospíval? Vypravěčské kvality autorky, jež se místy utápí v detailech a vysloveně místy topí v charakterech, vyžaduje od čtenáře vysoké soustředění – dokud se neustálí na Judově příběhu, občas se můžete ztrácet v tom, kdo vlastně vypráví…
Bezčasí ducha doby pod povrchem
Na příbězích, které jsme si vlastně všichni někdy prožili (a nemusíme na to být vůbec v New Yorku), nejvíce udivuje nepřítomnost událostí, které se v něm staly. Protože je vůbec možné, že by se nikoho z těch pestrých, ambiciózních a ateistických mladých mužů nedotkla událost, jež doslova změnila vyprávění?
Jistě, mám na mysli atentáty z 11. září 2001, ale v knize chybí mnohem více: nikdy tu nezazní, jak se jmenuje newyorský starosta, nevíme ani, jak se jmenuje americký prezident (i když to samozřejmě přeci víme, že?), žádný z vypravěčů ani nikdy nepotká někoho, kdo by přesáhl nějakým způsobem jejich „kapucářské vize“.
Přesto, a možná právě proto, je tu něco, co zůstává pod povrchem. Ale co? Každý ze čtyř mužů je vlastně nakonec úspěšný. Každý ve svém oboru – Willem jako herec, DžejBí jako malíř, Malcoml jako architekt a Jude jako soudce. Přesto situace a životní příběhy, jež prožívají, mají v sobě cosi neskutečného.
To bezčasí, do nějž Yanagihara noří své postavy, se významným způsobem vymykají běžným osudům. Je tu trochu více dojetí, rozuzlení má často povahu melodramatickou – nejste-li zvyklí při čtení plakat, máte právě u tohoto románu velkou příležitost.
Život je utrpení
Český nakladatel soudí, že Malý život je příběhem o „sexuální orientaci, zneužívání a sebepoškozování, o lásce a obětavosti, krutosti a neschopnosti bojovat s osudem“. Jistě, ale Malý život je především příběhem o citlivosti, přátelství a utrpení, jež lze překonat vzájemnou láskou. Ne, to není přímé náboženské východisko, někdy jde vysloveně daleko od náboženství, to je esteticky oslnivé doznání, téměř barokní sdělení, že život je utrpení.
Hanya Yanagihara: Malý život (A Little Life). V překladu Petry Diestlerové vydalo nakladatelství Odeon, Praha 2017.