Byl vždycky jiný. Jaký bude teď? Časopis Rolling Stone je na prodej

Kontrolní podíl na padesát let staré legendě, která navždy změnila hudební žurnalistiku, nabízí zakladatel časopisu Jan Wenner (zbývající podíl 49 procent drží společnost BandLab Technologies se sídlem v Singapuru). Své rozhodnutí minulý týden v rozhovoru pro The New York Times okomentoval slovy, že vydavatelský sektor je dnes naprosto jiný, než býval.

Jiný, než býval

To samé si čtenáři po prodeji můžou říkat o časopisu Rolling Stone, obává se hudební publicista Josef Rauvolf, bývalý šéfredaktor české mutace, která u nás vycházela na přelomu tisíciletí. „Vezme to někdo jiný a možná z toho udělá mainstream,“ nastínil jednu z možností.  

Na Rolling Stone v poslední době dopadly proměny mediálního sektoru a jeho adaptace na digitální éru. Společnost nicméně uvedla, že časopis má stále šedesát milionů čtenářů měsíčně a návštěvnost stránek na webu i sociálních sítích rychle stoupá. „Mají svoje stránky, snaží se, ale skladba těch stránek je spíše klasičtější, nejsou to pubescenti, spíš starší ročníky, pamětníci,“ podotýká Rauvolf.

Wenner prý doufá, že nový majitel „porozumí poslání Rolling Stone“. Časopis začal vydávat spolu s hudebním kritikem Ralphem Gleasonem v roce 1967 v San Franciscu. Za pět desetiletí si titul získal renomé díky komentářům hudebního i politického života. Přispívala do něj generace známých hudebních kritiků jako Lester Bangs a novinářů jako Tom Wolfe, Hunter S. Thompson a P. J. O'Rourke.

Dobrá adresa i pro papeže

„Od začátku časopis praktikoval jinou žurnalistiku,“ vysvětluje Josef Rauvolf, čím se stal Rolling Stone výjimečným. „Novináři, kteří tam byli, byli především chytří, sečtělí a psali jinak, než se do té doby o muzice psalo. Snažili se zasazovat hudbu do společenských a politických souvislostí, což se do té doby nedělo. Když se podíváme na obálky prvních čísel, byly tím, čemu se říká kontrakultura. Zatímco později už se v nich objevovaly hollywoodské hvězdy, tenistky, už to byl spíše mainstream.“

Rolling Stone se proslavil i svými ikonickými obálkami. Objevili se na nich nejen hudební hvězdy, například Doors, Madonna nebo Lady Gaga, ale také prezidenti, herci, dokonce i papež. Nejslavnější je zřejmě fotografie Annie Leibowitzové, na níž nahý John Lennon objímá zcela oblečenou manželku Yoko Ono. Zčásti i proto, že John Lennon byl zavražděn pár hodin po focení.