Záběry z válečného konfliktu na výstavě s názvem Před očima: Příběhy Iráku nechybí, ovšem vybrány byly pouze pro kontrast s ostatními snímky. Střídají je každodenní situace, kterých si zahraniční fotografové často nevšímají - do výběru iráckých fotožurnalistů se ale dostaly.
Galerie: Ali Arkady / Vyčerpaný dělník usíná na nakládací rampě dodávky (8. 6. 2011, Sulajmánija, Irák)
Podle kurátora Stefana Cariniho je výstava především o samotných Iráčanech a o autorech, kteří byli skryti za hledáčkem fotoaparátu. Carini odjel do Iráku pracovat jako editor v nezávislé irácké fotoagentuře v roce 2014, měsíc předtím, než bojovníci Islámského státu obsadili Mosul a poté další stovky kilometrů území. Krátce nato byl unesen zakladatel a ředitel agentury, pro niž Casini pracoval, dodnes je nezvěstný. Casini se přesto rozhodl zůstat a mimo jné připravit projekt, který představuje nyní v pražském DOX. Doplňuje ho i série jeho vlastních fotografií.
„Neříkám, že toto je Irák. Říkáme, že i toto je Irák.“
Stefano Carini
Svůj pohled na Irák přibližuje na výstavě sedm iráckých fotografů na zhruba tři sta snímcích. Nejpočetnější kolekcí je zastoupen Ali Arkady, malíř, který před sedmi lety vyměnil štětec za fotoaparát. Jeho momentka plavajícího chlapce, jehož po smrti rodičů chtěli příbuzní předat Islámskému státu k výcviku, se objevuje na plakátech výstavy. „Bylo mu devět let, byl doma sám, matka a otec zemřeli, a tak se rozhodl odejít. Prodal všechen nábytek z rodného domu a utekl do Fallúdže. Fotografie zachycuje moment, kdy se cítil svobodný,“ doplnil ke snímku Arkady.
Centrum DOX vypráví Příběhy Iráku
Silné příběhy stojí i za ostatními fotografiemi. Šanci dostat je na přední stánky novin a časopisů mají ale jejich autoři minimální. „Média nabízejí většinou pouze jednu perspektivu. A to se snažíme změnit a nabídnout jiný pohled,“ poznamenává Carini. Příběh Iráku vypráví DOX až do začátku příštího roku. Poté by se výstava měla přesunout do dalších měst v Evropě i ve Spojených státech.
