Rekordních 179 rukopisů zaslali autoři do letošního ročníku Literární ceny Knižního klubu. Porota z nich k vydání vybrala novelu Anny Vovsové. Prozaický debut Ladič šedesátileté autorky je příběh o vině a trestu, udavačství a pomstě.
Rukopis nejlépe vyladila Anna Vovsová. Její Ladič získal cenu Knižního klubu
Rozhovor s Annou Vovsovou (zdroj: ČT24)
Vovsová vystudovala scenáristiku a dramaturgii na FAMU, v letech 1982 až 1988 pobývala ve Francii, od roku 1988 průběžně pracovala na filmových a televizních scénářích (např. Dotyky, Hrad z písku). Působí rovněž jako pedagožka a překladatelka.
Její prozaická prvotina se odehrává v roce 2001, kdy hlavní hrdina Ivan přijíždí z emigrace do Čech. Nechce se vrátit natrvalo, cílem jeho cesty je návštěva matky, která slaví osmdesátiny. Setkává se s lidmi a věcmi z minulosti, ale ukáže se, že vrátit čas není možné, zároveň ale není ani možné utéct před tím, co se už stalo.
„Příběh sám je fabule, ale člověk nemůže psát to, co se ho netýká. Takže přefiltrovaně obsahuje to, co jsem vnímala a co mi přišlo důležité z věcí, které se tady děly,“ prozradila o své knize Vovsová.
Výborně napsaný příběh návratu do minulosti s mnoha nečekanými zvraty, kdy žádná z postav není na konci tím, čím se zdála na začátku.
Rozhovor s Annou Vovsovou
Kniha je o návratu z exilu a složitém hledání cesty domů. Zažila jste to na vlastní kůži?
Vlastně zažila. Byla jsem ve Francii, ale nebylo to tak dlouhé rozloučení s vlastí, žila jsem tam jen šest let, přesto se mi strašně stýskalo. To ale nebylo tak dlouho před současností, knižní příběh spadá do doby mého dětství.
Je kniha určitým návodem, jak se lze vyrovnat s minulostí?
Myslím, že ne. Před minulostí není možné utíkat nebo ji někam zastrkávat, vytěsnit. Pravděpodobně na vás odněkud vyskočí.
Vy jste profesí scenáristka, je hodně jiné psát román, nebo scénář?
Úplně jiné, ale zároveň svým způsobem podobné. Zbožňuji se dostávat do postav, když v knížce pak postavy slovy popisujete, kdežto ve scénáři je to úplně jiný jazyk, snažím se určitého člověka ukázat zevnitř prostřednictvím obrazů.
Vznikla by kniha i bez ceny Knižního klubu?
To nevím, možná bych si ji někde osmnáctkrát vytiskla na počítači. Proto jsem vděčná nakladatelství Euromedia, že se toho chopili.
Literární cena Knižního klubu je určena pro dosud nevydané prózy, zároveň s oznámením vítěze oceněná kniha také vychází. Vítězný text letos vybírali prozaik Pavel Brycz, prozaička a filmová kritička Tereza Brdečková, prozaička Petra Soukupová, literární historik Pavel Janáček a člen představenstva Svazu českých knihkupců a nakladatelů Jiří Seidl.
Někteří vítězové minulých ročníků získali také ocenění Magnesia Litera: romány Děvčátko, rozdělej ohníček Martina Šmause a Zvuk slunečních hodin Hany Andronikové. Román Dva proti Říši Jiřího Šulce se stal v roce 2007 s více než 40 tisíci prodanými výtisky českým bestsellerem roku.
Zároveň s vyhlášením vítěze byl vyhlášen i nový ročník ceny. Autoři své texty mohou zasílat do 31. prosince.