Plastové přezkáče a odlehčené lyže s ocelovými hranami jsou standardním vybavením dnešních lyžařů. Zatímco sportovní nadšenci, kteří sjížděli Krkonoše před více než sto lety, měli k nohám přivázaná jen dřevěná prkénka. Historii lyžování se snaží zmapovat Muzeum Slezský venkov v Holasovicích u Opavy.
Muzeum Slezský venkov skladuje lyžníkům ski
Lyžovat se u nás začalo před 130 lety. První lyže dovezl z Norska do Prahy průmyslník a propagátor sportu Josef Rössler- Ořovský. Dostal se k nim v podstatě omylem. Když si psal o ceník bruslí, přeložili si v Norsku jeho „Bruslařský klub“ jako „Bruslar ski klub“ a zaslali mu rovnou i nabídku lyží. Poprvé je vyzkoušel v lednu 1887 na Václavském náměstí.
Masově se lyžování ale rozmohlo v Krkonoších, a to díky Janu Harrachovi, který se zhruba ve stejné době také inspiroval v Norsku. První ski dovezl ze světové výstavy v Oslu, přišly mu jako dobrý prostředek, který by mohl jeho lesním dělníkům usnadnit pohyb po zasněžených lesích.
Mazání tuleněm
Tehdejší prkna byla z jasanu. „Vázání bylo kovové, k tomu byly řemínky,“ doplnila Dobroslava Klusáková, předsedkyně spolku Slezský venkov. První lyžaři se tehdy odráželi jen jednou holí. Lyže se zpočátku ani nemazaly – na skluznici se připevňovaly tulení pásy. Aby se prkna v létě lépe uchovala, měla některá vepředu malý výčnělek, kterým se protáhl špagát a pomohl tak zachování pružnosti.
I brusle původně sloužily k práci, a ne k zábavě. Jedny z nejstarších měly podobu prkýnka, které se přivazovalo kůží k botám. „Aby se mohli pohybovat po zledovatělém dvoře, tak na jedné noze měli takovouto brusli, na druhé botu,“ popisuje Klusáková.
Naopak k nejmladším exponátům v muzeu patří brusle, takzvané kačenky, na kterých se učili jezdit naši rodiče a prarodiče. Nejmladší lyže pak pocházejí ze 60. let a určeny byly mladším školákům.