ROZHOVOR. Chronickým hladem trpí ve světě víc než 800 milionů lidí. Podaří se zajistit dostatek potravin pro všechny obyvatele planety, jejichž počet v roce 2050 překročí hranici 10 miliard? A je to vůbec možné vzhledem k úbytku zemědělské půdy a k rychlému vyčerpávání přírodních zdrojů? I takové otázky se snaží zodpovědět šestý ročník festivalu dokumentárních filmů o jídle Země na talíři, který v těchto dnech probíhá v Praze – v listopadu se přesune do Ostravy a Zlína.
Zemi bychom měli mít pořád na talíři, upozorňuje festival o jídle
Rozhovor k festivalu Země na talíři (zdroj: ČT24)
O problémech, které filmy na festivalu předkládají, i řešení, která nabízejí, mluvila v rozhovoru organizátorka festivalu Barbora Kebová.
Jakými tématy se filmy v šestém ročníku zabývají?
Zabýváme se tématy hladu ve světě, permakultury, záboru půdy, geneticky modifikovaných organismů a tak dále.
Jaké odpovědi snímky na tyto problémy nabízí?
Filmy vybíráme tak, aby nejen ukazovaly, co je v potravinovém systému dnešního světa špatně, ale také, aby nabízely alternativy a možná řešení problémů. Protože když lidé zhlédnou podobný dokument, jsou pak často zoufalí z toho, jaká ta situace je, a to nechceme. Chceme, aby lidé z kina odcházeli s tím, že se mohou zapojit a že mohou situaci změnit.
Jak ji tedy jednotlivec může změnit?
Na spotřebitelích leží docela velké břemeno. Rozhodně se mohou chovat odpovědněji. Základní poučkou je jíst lokálně, sezonně, ideálně podporovat místní zemědělce, protože tím nejen prospíváte životnímu prostředí, ale podporujete i místní komunitu, a dokonce i místní ekonomiku. Patří sem také omezování konzumace masa a živočišných produktů, které jsou dost velkou zátěží pro naši planetu. Například sektor živočišné výroby produkuje víc skleníkových plynů než všechna doprava na světě. Je třeba zmínit i globální rozměr a rozvojové země, tedy pokud nakupujeme potraviny z Afriky nebo Jižní Ameriky, tak vybírat ty, které mají certifikaci Fair Trade, a vyhýbat se palmovému oleji.
Pokud tohle budeme dodržovat, nakrmíme skutečně těch deset miliard lidí? Není zásadní problém v tom, že lidí je zkrátka příliš mnoho a planeta s tím nepočítá?
Na to nejsem schopná odpovědět. Filmy ale říkají, že je to možné. Záleží na tom, jakým způsobem potraviny produkujeme, jak je konzumujeme, protože velkým problémem je i plýtvání, v dnešním, především rozvinutém světě se víc než třetina potravin vyhodí.
Reflektují podle dokumentů vlády dostatečně tyto problémy?
Myslím si, že ne, že většina iniciativy jde zespodu, od občanů a neziskových organizací.