Renomovaný olomoucký architekt Tomáš Lampar ve volném čase vytváří díla, která jsou vedena mimosmyslovými jevy. Neviditelnou energii zachycuje do kreseb a maleb. Silnou vnímavost zdědil po prababičce, která prý skrze kresby komunikovala se zásvětím. Po premiéře v New Yorku jsou jejich díla spolu v pražské Ville Pellé.
Vyvážit racionalitu. Tomáš Lampar je v kontaktu s jiným světem
Ačkoliv se osobně nesetkali, vedou spolu dialog napříč časem. Josefa Štěpánková přišla o manžela i dceru, s osudem se vyrovnávala pomocí spiritismu a kreseb, které vznikly během seancí. Její pravnuk však v rodinných stopách nejde záměrně. „Její kresby jsem si několikrát prohlížel, ale myslím, že mě nemohly ovlivnit natolik, abych začal kreslit,“ říká Tomáš Lampar. Na výstavě nedaleko Hradčanské jsou jejich díla společně.
Přesný čas jako kotva
Tomáš Lampar sice nekomunikuje se zásvětím jako prababička, přesto je prostředníkem nehmotného světa. Nečekané motivy, které se mu vyjevují, si volí vlastní techniku, barevnost i formu. Používá tuš, akvarely, ale také horký vosk a další materiály. „Pigment pozadí je sedmdesát let starý včelí vosk a je tam popel z železářské pece,“ popisuje obraz pulzujících, světelných těl dvou bytostí, který vznikl z nočního vidění.
Tomáš Lampar je v kontaktu s jiným světem (zdroj: ČT24)
Cykly kreseb a maleb se rodí během několika momentů, které jsou přesně zaznačeny. Kromě data je na obraze zaznamenaný i čas ukončení kontaktu. „Domnívám se, že tu iracionalitu samotného procesu je u mě nutné něčím zakotvit. Tím, v čem se to zakotvuje, je ta hodina a minuta ukončení,“ říká architekt, za nímž stojí mimo jiné nová olomoucká dominanta Arionova kašna nebo revitalizace vojenského prostoru Chomýž u Krnova.
Zdá se, že určitou racionalitu své hlavní profese vyvažuje právě ve výtvarné tvorbě. „I když nejsme schopni všechno pochopit a úplně proniknout do toho obsahu, tak jenom čistě ten vizuální zážitek z výstavy může být velice silný,“ říká kurátorka Terezie Zemánková.
Něco za mraky
Tomáš Lampar se tvorbě věnuje od devadesátých let téměř denně. Mezi svými díly nerozlišuje. Všechny zobrazují to samé. „Něco, co je za mnou, co je za stolem, za domem, za mraky, a to protýká,“ usmívá se umělec, který má za sebou již několik samostatných i skupinových výstav nejen v několika moravských městech, ale i v Los Angeles. Kombinace jeho obrazů a kreseb jeho prababičky byla poprvé vystavena loni v newyorské galerii Cavin-Morris. Současná výstava Bytosti potrvá do 13. listopadu.