Mládí odchází a přichází střední věk, komentuje s humorem oblíbený herec, režisér, básník, textař, skladatel, spisovatel, zpěvák a principál divadla Semafor Jiří Suchý své pětaosmdesáté narozeniny, které slaví v sobotu prvního října. Výčet profesí, kterými se zabývá, nasvědčuje tomu, že na nudu vůbec nemá čas.
Jiří Suchý slaví pětaosmdesát let. Na nudu nemá čas
Začátkem týdne sice Suchého stihla náhlá indispozice a kvůli vyčerpání organismu strávil noc v nemocnici, přesto hodlá své narozeniny oslavit s diváky. Na víkendových večerech s názvem Pocta Jiřímu Suchému aneb Znám ještě starší lidi bude promítnut dokument režiséra Jiřího Vondráka nazvaný Jiří Suchý: Moje souboje a boje. Jeho premiéru uvedl už v pátek program ČT art. Zároveň bude představena kolekce tří CD s výběrem evergreenů od šedesátých let do současnosti, kterou vydalo vydavatelství Supraphon pod názvem Kdykoliv, kdekoliv.
Jako letící kámen
Navzdory věku je Suchý velmi aktivní. V Semaforu odehraje měsíčně 16 představení, dvě další má s orchestrem a občas jede na zájezd. K tomu se přidávají další akce. „Jde o zahajování výstav či křty desek těm, kteří u nás odpracovali své a já jim nemohu odmítnout,“ říká Suchý. Nejbližší novinkou repertoáru bude na konci října premiéra hry Skleněné prkno.
GALERIE
Jiří Suchý (vpravo) a Jiří Šlitr, 1965
„Napsal jsem ji už dávno, ale mezitím tak zestárla, že jsem víc než polovinu musel přepracovat. Koncem dubna, kdy uplyne 90 let od první hry Osvobozeného divadla Vest Pocket Revue Voskovce a Wericha, připravíme navíc jakýsi zdivadelněný koncert,“ plánuje umělec.
„Jiří Suchý je jako letící kámen, který nezaroste mechem. Je plný invence a fantazie,“ řekla před lety jeho dlouholetá jevištní partnerka Jitka Molavcová. Ta se po jeho bok postavila po předčasné smrti Jiřího Šlitra, který v šedesátých letech se Suchým tvořil jednu z nejpopulárnějších dvojic historie českého divadla. Suchý má na kontě přes 1300 písňových textů a je autorem více než 120 divadelních her a revue.
Ve stopách Voskovce a Wericha
Suchý a Šlitr se potkali v polovině padesátých let. V té době Suchý, který se živil jako reklamní grafik, vystupoval v Redutě s Akord clubem a v kavárně Vltava s Miroslavem Horníčkem. V roce 1958 s Ivanem Vyskočilem založil Divadlo Na zábradlí, které představilo pásmo Kdyby tisíc klarinetů. Dvojice se ale později rozešla a již v říjnu 1959 otevřeli Suchý se Šlitrem zbrusu novou scénu, slavný Semafor.
Jiří Suchý ve Všechnopárty (zdroj: ČT24)
Debutovým programem byla muzikálová komedie Člověk z půdy. Divadlo, které neskrývalo obdiv k předválečnému Osvobozenému divadlu Voskovce a Wericha, záhy rozvinuli do svébytného tvaru autorského divadla malých forem, které se stalo jednou z nejlepších pražských scén. Originální představení dvojice S+Š a písničky, z nichž mnohé zlidověly, ovlivnily výrazně vkus doby. Divadlem zároveň prošla řada pěveckých a hereckých hvězd, třeba Hana Hegerová, Waldemar Matuška nebo Eva Pilarová.
Podle řady kritiků S+Š za deset let společného vystupování zásadně změnili dějiny českého divadla i populární hudby. „Vypověděli jsme tehdy válku levnosti a banalitě. Ve jménu hledání cesty k českému muzikálu,“ popsal obdivovatel anglického music-hallu Suchý původní cíl divadla. S+Š byli mimo jiné průkopníky a propagátory hudebního videoklipu.
Desetileté hvězdné období ukončila nečekaná Šlitrova smrt na Vánoce 1969 a nastupující normalizace. Hudební dominanci pak narušil nástup bigbítu. Suchý navíc po podpisu petice Dva tisíce slov nesměl do televize ani do rozhlasu. Diváci však Semafor padnout nenechali a na lístky pravidelně stáli dlouhé fronty. Navíc písničky jako Honky tonky blues, Klokočí, Malé kotě nebo Pramínek vlasů se zařadily mezi všeobecně známé lidovky.
Jiří Suchý přes nepřízeň režimu hrál a zpíval, jevištní partnerkou se mu stala Jitka Molavcová, o které sám říká, že je „darem z nebes“. Autorsky spolupracoval i s Ferdinandem Havlíkem. Jeho divadlo přežilo i nástup kapitalismu a po letech pendlování z místa na místo našlo zázemí v pražských Dejvicích, kde uvádí klasické i docela nové kusy.
Dvacet svazků Encyklopedie
Suchý se podílel také na vzniku řady filmů, k některým napsal námět, scénář, texty písní, složil hudbu nebo si v nich zahrál. Po listopadu 1989 se vrhl i na podnikání, založil vydavatelství Klokočí a filmovou společnost Perplex. Vyšla mu řada knih včetně dvacetisvazkové Encyklopedie, za kterou získal Cenu Jaroslava Seiferta. Je držitelem mnoha dalších ocenění, mimo jiné převzal medaili Za zásluhy od Václava Havla (1995), cenu Thálie za celoživotní dílo (2002) či Cenu ministerstva kultury (2006).
Jiří Suchý se narodil prvního října 1931 v Plzni, která mu před několika lety udělila čestné občanství. Nedávno se stal i čestným občanem Prahy. V roce 1960 se oženil s výtvarnicí Bělou Novotnou, později se jim narodil syn Jakub. Manželka mu byla velkou oporou, byla také první kritičkou jeho textů. Zemřela roku 1983. O 23 let později se Suchý oženil podruhé, když si vzal dlouholetou přítelkyni Markétu, před lety se rozvedli. Jeho bratr Ondřej je známý novinář, moderátor a spisovatel.