Fotografa Radka Brousila zajímá černá a bíla barva. Spíše ale jako téma zaznamenávání různých odstínů pleti. První ucelená přehlídka jeho děl, kterou připravila Galerie hlavního města Prahy, je zamyšlením nad skrytým rasismem ve fotografii.
Radek Brousil nevnímá černou a bílou černobíle
Radek Brousil vystavuje černou a bílou (zdroj: ČT24)
S místem instalace, barokním Colloredo-Mansfeldským palácem, propojují výstavu barokní plastiky Maurů od Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa, umístěné na Královské cestě.
První české plastiky, které zachytily Afričany, Radek Brousil převedl do fotografií a ty naaranžoval před filmařské klíčovací pozadí. „Chci sochy z počátku 18. století dostat do jakékoli doby. Člověk je může přes klíčovací barvu vnímal v jakémkoli roce a v jakémkoli prostředí,“ vysvětlil.
Pro svou tvorbu využil také plastiky cestovatele a sochaře Františka Vladimíra Foita z jeho antropologické studie obyvatel Afriky. „Ve 40. letech 20. století modeloval černochy ze sádry. Busta pak byla bílá, nikoliv černá. Já ji negativem dávám do správné barvy,“ přiblížil svůj záměr.
Zaostřeno na světlou
Brousila zajímá nejen, jak Evropané zobrazovali osoby tmavé pleti v minulosti, ale i jak je zachycují v současnosti. Nástrahy podle něj přinášejí totiž i moderní technologie, které se tak stávají jakýmsi ztělesněním předsudků.
Například až do poloviny 90. let, kdy Kodak začal vyrábět filmy schopné zachytit člověka tmavé pleti, nemohl být na jednom snímku vyfocen smíšený pár, aniž by jeden nebo druhý byl přeexponován či podexponován.
Brousil vystavuje digitální tisky smíšených párů jako upozornění, že i digitální fotoaparát ostří pouze na světlé barvy.
GALERIE
Dvojice malých klečících mouřenínů od F. M. Brokoffa (kolem r. 1720)
Černou a bílou na fotografiích Radka Brousila mohou návštěvníci porovnávat do 22. ledna.