Kdo nic nedělá, nic nezkazí. Nejlepší možnost jak žít, je nedělat nic. Obě tyto filozofie jsou životním mottem hlavního hrdiny Gončarova románu Oblomov. Po Divadle v Dlouhé se do adaptace pustilo také Divadlo Na zábradlí a na páteční večer chystá premiéru hry Óm jako Oblomov. Jiří Vyorálek v ní ztvární muže, který čeká na tu pravou životní příležitost.
Óm... Oblomov dotáhl Na zábradlí zenový klid do mrtvého bodu
Oblomov prokrastinuje Na zábradlí (zdroj: ČT24)
Prokrastinace není oběma pražským scénám na rozdíl od Oblomova blízká. Dílo z 19. století je aktuální i v současné společnosti, kdy je nicnedělání velkým tématem. Přehnané ambice a neustálá motivace být nejlepší může totiž vést k naprostému opaku a tím je pasivita a nechuť za čímkoli se hnát. „Je to asi velký problém současné společnosti, která je motivovaná na to materiální,“ přiznává režisér Jan Frič.
Oblomov 21. století marní čas u počítače
Každý prý v sobě má kousek z Oblomova. Je jen otázkou, jestli spadneme do totální pasivity, nebo propadneme ambicím. S tím se ztotožňuje i herec Leoš Noha. „Já jsem z podstaty líný člověk, akorát musím furt pracovat, protože mě nikdo nechce živit, ale je mi to veskrze blízké,“ říká. V dalších rolích inscenace se objeví Petr Čtvrtníček, Ivan Lupták, Johana Matoušková a další.
GALERIE
Óm jako Oblomov, 2016, Divadlo Na zábradlí, Režie: Jan Frič
Hlavní scénu tvoří stěna reprobeden symbolizující hluk světa, před nímž se Oblomov schovává. O kostýmy se postarala Jana Hauskrechtová, která vyměnila Oblomovův chalát, čili volný župan, za chalát jednadvacátého století. Lenost tím pasovala na úroveň životního programu.
Myslím, že Oblomovův přístup ke světu, a hlavně navenek demagogická obhajoba takové formy, mi je velmi blízký a chápu jej. Téma velmi současné.
Fričův Oblomov je „mrtvý“ záměrně. Odstraní se ze života a v podobě zenbuddhistického mnicha trvale žije ono „nikdy“. Zpochybnění smysluplnosti dnešní existence ve společnosti, kdy člověk odděluje práci a volno, kterého je čím dál míň, režisér prý chápe. Jeho „neživot“ přirovnává k promarněným hodinám u počítače a k napojení na zbytečné proudy informací.