Světová premiéra inscenace Opaque finského souboru Circo Aereo patří k vrcholům sezony holešovického kulturního prostoru Jatka 78. Autorem představení je finský režisér Maksim Komaro, který v minulosti několikrát úspěšně spolupracoval s českým souborem Cirk La Putyka.
Recenze: Finské hlouposti na Jatkách patří k vrcholům sezony
V představení se objevují čtyři mladé skandinávské akrobatky, každá z nich se specializuje na jiné, více či méně tradiční cirkusové odvětví. Zbrusu nová inscenace je tedy pestrá a propojuje tradiční cirkus tak, jak ho známe, s neobvyklými novocirkusovými nápady. Objevují se tu párová akrobacie, chůze po laně, visutá hrazda, manipulace s obručemi, závěs v kruhu nebo zábavné kousky s obrovskými mýdlovými bublinami.
Extrémní formy pohybu
Večer ale není divadelně pojatý, jak jsme třeba zvyklí vídat v představeních českého nového cirkusu. Souvislý příběh nebo nějaké konkrétní významy byste v něm hledali marně. Vychází z pohybu samotného a soustředí se spíš na akrobatické výkony. Inscenace probíhá v poměrně živém duchu, jedno vystoupení střídá druhé, objevuje se tu řada zajímavých prvků.
GALERIE
Circo Aereo / Opaque
Dívky nejsou divadelními herečkami, ale umělkyněmi, které tvoří představení založené na extrémních formách pohybu. Tempo udržuje jejich tvůrčí energie. Scény jsou spojovány velmi volně. Interpretky předvádějí své dovednosti v krátkých etudách v rychlém sledu, ale přitom prostě a srozumitelně. Divákům neunikne ani jedno jediné gesto z fantasmagorické směsice uvěřitelných i neuvěřitelných, skvělých hloupostí.
Ke zmíněné náročné akrobacii totiž aktérky navíc třeba divoce točí dlouhými zapletenými copy z vlasů, rozřezávají mýdlové bubliny vejpůl, házejí po sobě zlaté třpytivé obruče, hrají si na schovávanou pod černou látkou, která se vlní pár centimetrů nad pódiem.
Inscenace Opaque nabízí skvělé hlouposti (zdroj: ČT24)
Scénografie na jevišti využívá a naplno přiznává v jiných představeních neviditelné prvky, jako je například kouřostroj, světla nebo černé divadlo. Napřímo je konfrontuje s diváky, aniž by je využívala jen jako pomůcky pro navození iluze. I na nich dramaturgie částečně staví.
Představení tvoří abstraktní obrazy tak trochu v duchu absurdního divadla. Evokují příjemné pocity a vnášejí do sálu pozitivní náladu. Tomu ještě napomáhá elektronická hudba v lyrickém duchu. Interpretky se neleknou ani těch nejnáročnějších čísel a volně plynoucí koláž, která je překvapivě kompaktní, pak vrcholí velkým finále. Inscenace Opaque je povedenou show. Jen více takových projektů!