Někdo rád poslouchá audioknihy, jiný sáhne po elektronické čtečce, ale stále ještě je hodně lidí, kteří nejraději čtou prózu i básně vytištěné na papíře. Díky takovým prosperuje nezávislé nakladatelství a knihařská manufaktura Tangerine Press v Londýně.
Knihařské řemeslo is not dead. Britský knihař trvá na klasice
Reportáž: Knihařství nevymřelo (zdroj: ČT24)
Knihařství je řemeslo, jehož kořeny sahají až do středověku. Kvetlo po vynálezu knihtisku, v digitální době ale uvadá. Michael Curran, majitel Tangerine Press, se ho pokouší vzkřísit – jeho knihařská dílna existuje v Londýně už deset let a o zákazníky nemá nouzi.
Myslím si, že lidé chtějí stále věci vlastnit. Chtějí vlastnit nějakou knihu, koupit si ji, mít ji v ruce a číst v metru.
Jen ručně se knihy vázaly až do 19. století, pak ale manufaktury postupně ustupovaly strojové výrobě. Dnes se knihařství počítá mezi umělecká řemesla. „Způsob, jakým se knihy vytvářejí, se za posledních 500 let téměř nezměnil. Používáme stále stejné techniky,“ říká ale Michael Curran.
Zdá se, že změn se nemusí bát ani papírové knihy. Podle pěti hlavních vydavatelských domů v Británii začal prodej těch elektronických v posledních dvou letech mírně klesat. Naopak ručně vázané svazky z Curranovy knihařské dílny většinou rychle zmizí z pultů.
Dokážu pochopit, proč lidé používají elektronické knihy, moje žena je má taky. Pro mě osobně jsou ale velmi neuspokojivé – je to něco jako sex s kondomem.
Na knihařství ho fascinuje kombinace řemesla, designu a umění. Věří, že díky tomu získává kniha trvalou hodnotu. Pozornost čtenářů se snaží přitáhnout především k opomíjeným nebo začínajícím autorům.