Nepříliš často hraná hra Bertolta Brechta Baal našla zajímavou tvář ve Švandově divadle. Inscenační tým v čele s Markem Němcem jako režisérem a autorem úpravy textu vytvořil barvitou kreaci na téma sebezničujícího vzdoru jedince proti společnosti.
Recenze: Baal má všechno, jen ne charisma
Citlivě postavená inscenace by se dala zařadit do kategorie označované jako režijní divadlo. Všechny složky inscenace (scéna, hudba a v neposlední řadě herecké výkony) jsou využity a detailně vedeny v rámci režijního výkladu. Stylizované herectví, které podtrhují výrazné kostýmy i líčení, detaily scény i z části psychedelická muzika slouží režijní vizi s vyhraněnou poetikou a přesvědčivými postupy.
Atmosféře pomáhá kastrát i akvárium
Tajemná a nihilistická atmosféra je soustředěně budována od začátku představení. Úzkostnou náladu se špetkou perverznosti, která se pak prolíná celým představením jako kouř z opia v ušmudlané putyce, přináší již úvodní píseň. Tomáš Pavelka otevírá představení dokonale jímavým zpěvem kastrátů, v rudém kostýmu kabaretní umělkyně. Navozuje tak pocit divadelní teatrálnosti s možností skutků vymykajících se reálnosti, přesto vzbuzující zvědavost, soucit, odpor i zaujetí.
Na celkem jednoduché scéně, ovšem dokonale využité, kdy je k dotvoření divadelního vjemu zúročen snad každý kout, vstup, stěna, dveře, zeď a také v popředí umístěné akvárium - skvěle rozehraná rekvizita, výmluvně a poeticky doplňující příběh o prokletém básníkovi, který přes svůj velkorysý talent ničí vše a všechny kolem a nakonec i sám sebe.
Všechny herecké výkony odpovídají režijnímu záměru a vesměs zdařile ilustrují vnější svět kolem Baala, který pod jeho běsným řáděním tragicky zaniká. Zvláště dámská část souboru vyniká v přehlídce jímavých obětí, tragických důsledků svých rozhodnutí, ale i v odlehčených výstupech rozehrávajících dětskou drzost s naivitou.
Baal bez Baala
Bohužel celá pevně budovaná inscenace hodně ztrácí s ústřední postavou. David Punčochář přes veškerou snahu na démonického Baala nedosáhl. Přes soustředěnou práci jeho Baal postrádá vnitřní sílu a sebejistotu, se kterou má manipulovat se svými budoucími oběťmi.
Herec představující Baala musí v sobě mít charisma, ten nezahratelný element, kterým si každého získá, je mu vše dovoleno a předem odpuštěno, a kvůli čemu ho okolí miluje i nenávidí zároveň. Punčochář se velmi snaží, ale charisma prokletých básníků nemá. Jeho Baal je „pouhým“ sebezničujícím opilcem, o kterém nás jeho okolí přesvědčuje, že je něčím víc. Velká škoda, protože inscenace Marka Němce měla dobře našlápnuto.
Při nejbližších reprízách mohou diváci Baala - jehož jméno, převzaté z kannánského božstva, je označením jednoho ze sedmi princů pekla - ve Švandově divadle potkat 2. a 19. dubna.