Royal Republic jsou další konzumenti zázračné švédské vody, po které vyrůstají nadaní muzikanti. Rockeři sami sebe nikdy nebrali vážně a neděje se tak ani na zbrusu nové, v pořadí už třetí desce Weekend Man. Sestava se letos pokusí zbourat pódium na festivalu Rock for People, a nutno říct, že díky novince je ta pravděpodobnost velmi vysoká. Jejich dynamické album je přesně to, co začátek ospalého března potřebuje.
Recenze: Royal Republic zvedají nízký tlak. Adrenalin dodá Weekend Man
Royal Republic / Weekend Man
Švédská čtveřice má tak ostré kytary, že jimi hravě rozseká každého, kdo k jejich tvorbě zabloudí. Royal Republic jsou tak trochu jako jezinky (včetně chlupaté hrudi): chytnou a nepustí. Weekend Man sladil krok s hity natřískaným debutem We Are the Royal a prostřední Save the Nation nechává ve své diskografii na chvostu.
Deluxe edice nabízí patnáct skladeb, klasická verze o dvě méně. Že je to na „kytarové mydlení“ až moc? Kdepak, dobrá polovina skladeb nepřesahuje ani tři minuty. Nehledě na to, že každá z nich je osobitá, tudíž nesplývají dohromady. Zpěvák Adam Grahn neustále mění výrazové polohy. Třeba uširvoucí řev Playball nebo „bublání“ v Baby střídá melodický klid Follow the Sun, o níž kapela ostatně řekla: „Některé písně vzniknou, ani nevíte jak, prostě vám spadnou do náruče.“
Tím perfektně vystihli ducha celé desky: krása čistého rock'n'rollu bez příkras. Občas je velice osvěžující vynechat z produkce syntezátory i další mašinky a zkrátka vzít do rukou nástroje tak, jak jsou. Sestava tímto zvykem navazuje na starší a o něco slavnější kolegy The Hives, kteří těží hlavně z živelnosti. Royal Republic lechtají struny se stejně nenásilnou lehkostí, viz People Say That I'm Over the Top. Určitě se vyplatí počkat i na nakažlivou Getting Along, kterou lze najít na speciální edici.
Weekend Man není bezduchá stadionová plácačka, při níž zpěvák zahleděně upírá oči do světla v předstírané extázi. Je o endorfinech, adrenalinu a vyplazených jazycích. Zkrátka „nakopávačka“, jak má být.