Deluxe edice nabízí patnáct skladeb, klasická verze o dvě méně. Že je to na „kytarové mydlení“ až moc? Kdepak, dobrá polovina skladeb nepřesahuje ani tři minuty. Nehledě na to, že každá z nich je osobitá, tudíž nesplývají dohromady. Zpěvák Adam Grahn neustále mění výrazové polohy. Třeba uširvoucí řev Playball nebo „bublání“ v Baby střídá melodický klid Follow the Sun, o níž kapela ostatně řekla: „Některé písně vzniknou, ani nevíte jak, prostě vám spadnou do náruče.“
Tím perfektně vystihli ducha celé desky: krása čistého rock'n'rollu bez příkras. Občas je velice osvěžující vynechat z produkce syntezátory i další mašinky a zkrátka vzít do rukou nástroje tak, jak jsou. Sestava tímto zvykem navazuje na starší a o něco slavnější kolegy The Hives, kteří těží hlavně z živelnosti. Royal Republic lechtají struny se stejně nenásilnou lehkostí, viz People Say That I'm Over the Top. Určitě se vyplatí počkat i na nakažlivou Getting Along, kterou lze najít na speciální edici.
Weekend Man není bezduchá stadionová plácačka, při níž zpěvák zahleděně upírá oči do světla v předstírané extázi. Je o endorfinech, adrenalinu a vyplazených jazycích. Zkrátka „nakopávačka“, jak má být.
