Reportáž: Laskavé bohyně pod Palmovkou
„Silný a dramatický příběh plný nadšení, oddanosti, ukrývané sexuální touhy, přátelství, ale i chladné a syrové racionality, citové vyprahlosti či nejrůznějších vnitřních běsů odhaluje s děsivou názorností obrovské nebezpečí číhající za určitých okolností na kteréhokoliv člověka. Oněmi laskavými bohyněmi z názvu jsou totiž míněny lítice, které v řecké mytologii pronásledují provinilce,“ popisují příběh jeho divadelní tvůrci.
Littell ve svém díle nešetřil s realistickými popisy vyvražďování bez emocí. Hlavní postava - doktor Aue - je postavou fiktivní. Nemá žádný morální rozměr a po všech zvěrstvech, kterých se dopustil, dožije život v klidu a míru, nepotrestán.
Podle režiséra Michala Langa je hra studií toho, jak se z kultivovaného člověka, který je vzdělaný a rozumí vážné hudbě i poezii, stane nacista a vrahoun. „Homosexuál a člen zpravodajských služeb SS prostě jen plní rozkazy shora - nejdřív zabíjet muže, pak zabíjet všechny, pak se s tím vyrovnat. Pokud jde o kontroverznost, chybí v ní snad jen pedofilie. Jinak je tam všechno,“ charakterizoval text.
Nesmírně silnou látku chápe jako zmapování toho, jak náckovství vyrůstá z maloměšťáctví, z měšťákova strachu o své jistoty. „Když se měšťák začne bát, je snadno manipulovatelný, lehce se z něj pod vedením nějakého 'velkého ducha' stane xenofob a rasista,“ dodal. Upozornil na slova hlavního hrdiny: Podívejte, tohle se stalo mně, a mohlo se to velmi snadno stát i vám.
