Národní filmový archiv vydal české krátké filmy z 50. let. Čtyřicet dva snímků mapuje život v Československu pod dohledem státní moci a je tak svědectvím doby i tehdejší role filmu, o jejíž důležitosti nepochybovaly ani samy vládnoucí složky a využily ho tudíž po svém. Většina filmů se k divákům dostává po šedesáti letech vůbec poprvé.
Vzpomínky na JZD. Výchovná osvěta krátkých filmů z 50. let je znovu k vidění
Krátké filmy jdou po 60 letech ven (zdroj: ČT24)
Krátké snímky se pravidelně objevovaly v kinech před hlavním promítáním, ale také v čekárnách, podnikových jídelnách, klubovnách, JZD a na dalších dostupných místech. Osvětu i výchovu si režim neodpustil v žádné oblasti. Stát nechal během 50. let natočit na zakázku až tři sta krátkých filmů ročně.
„Nic jiného se netočilo“
Svou troškou do mlýna přispěl (ač nerad) třeba režisér Jiří Menzel, jehož krátký studentský film Domy z panelů oslavoval moderní panelovou zástavbu jako bydlení budoucnosti. Snímek natočil v jednadvaceti letech jako ročníkovou práci ve druhém ročníku na FAMU. „Pamatuji si, že jsem zoufale seděl na bedničce s baterkou a kroutil jsem kabelem, abych ho utrhl, abychom nemohli točit a vrátili se,“ vzpomíná český filmař.
Dnes se na takový film můžete koukat skrz prsty, ale tenkrát se netočilo nic jiného. Já se za to nestydím, ale nerad se na ně koukám.
Jiří Menzel patří mezi dlouhodobé kritiky Národního filmového archivu. Nesouhlasí s jeho postupem restaurování filmu. Vadí mu, že autoři snímků nemohou u tohoto restaurování být. Archiv však tvrdí, že to tvůrcům nabízí a spolupracuje s nimi.