Divadlo s velkým dozvukem, tak nazval novinku pražské Komorní činohry její šéf a režisér hry Jiří Bábek. Při Dlouhé vánoční cestě domů americké dramatičky Pauly Vogelové dlouhou chvíli mít nebudete. Tento dramatický kabaret není ani upovídaný, ani přehnaně sváteční. Chytne milovníky sarkasmu a odpůrce ježíškovské romantiky. V situačních kontrastech a ve zkratce sděluje pravdu o našem pokrytectví a náhlých změnách životního scénáře.
Recenze: Vánoční cesta domů je jen zdánlivá idyla
Soubor uvedl jiný kus téže autorky už před pěti lety, tehdy se jednalo o Pulitzerovou cenou ověnčený titul Jak jsem se učila řídit. Dlouhá vánoční cesta domů přináší podobný vtip a nadhled, který režiséru Jiřímu Bábkovi konvenuje.
„Svobodná práce s časem i prostorem, přecházení herce z jedné role do druhé bez pomoci vnějších znaků, záměrná askeze scénografie, záměrné zjednodušení a naivita ve věcech, které by svou dokonalostí mohly překážet,“ říká a oceňuje účinek představení, jež si divák bez obav pustí k tělu. Princip hry ve hře funguje a i publikum na něj záhy přistoupí.
Přítomný okamžik v pomíjivém světě
Matka (Ivana Machalová) a otec (Zdeněk Velen) se třemi dětmi absolvují poněkud komplikovanou vánoční návštěvu u babičky a dědy. Děti zároveň představují herci i látkové loutky, ale stačil by jeden ze způsobů interpretace. Přimlouvala bych se za herecký. Během rodinné jízdy se odehrají rovněž jednotlivé monologické vstupy už dospělých sourozenců, jakási okna do jejich nečekaně chmurného vývoje.
Dlouhá vánoční cesta domů
V české premiéře hlavní protagonisty podněcuje volnomyšlenkářský Kazatel (Lukáš Král), součástí mše je i projekce obrazů, znázorňujících prchavé okamžiky, o nichž se v textu také diskutuje. Scény nenásilně doprovází živá hudba kláves (Zdeněk Dočekal), dialogy jsou volně protkané zpěvy, v mateřštině slyšíme inovativní text hitu Jingle Bells.
Autorka se inspirovala prostředím unitářských bohoslužeb v Massachusetts. Ústřední dvojice zábavně ilustruje tzv. smíšené manželství záletného žida s katoličkou. Právě unitářský chrám je místem setkání rodin, které se radostně zdraví přesto, že před sebou skrývají milostné pletky.
Provokativní témata
Schéma dramatu drží řád, zároveň působí předvídatelně. Naopak mikroscény vynikají i ve své úspornosti, absenci nepřítomných spoluhráčů divák nepociťuje. Postavy reprezentují provokativní témata: nejmladší Štěpán (Jiří Böhm) je gay, prostřední Klárka (Kristýna Hlaváčková) zase lesbička, nejstarší Rebeka (Diana Šoltýsová) čeká nechtěného potomka. Mezní situace, kterou cesta autem v závěru přivodí, všemi otřese a rodinu sblíží. „Jedeme domů,“ zavelí otec a my si můžeme domýšlet, zda má „nová“ budoucnost skutečně více alternativ.
Dlouhá vánoční cesta domů
Komorní činohra sídlí ve Vladislavově ulici u metra Národní třída, inscenace potěší stolovou úpravou, takže při ní můžete popíjet svařák. Při nejbližších reprízách se na Dlouhou vánoční cestu domů můžete vypravit 6. a 7. prosince.