Na pražské Kampě se usídlili Šmidrové. Uměleckou skupinu, která na české výtvarné scéně působila od padesátých let, představuje nová výstava v místním muzeu. Do Prahy se především vrátila plastika Račte točit sochaře Karla Nepraše. Po čtyřicet let byla ve Washingtonu ozdobou bytu Jana a Medy Mládkových.
Na pražské Kampě jsou k vidění šmidrové
Manželé Mládkovi si sochu na počátku 70. let vyhlédli přímo v Neprašově ateliéru. Už v katalogu z výstavy v roce 1970 si Meda Mládková, sběratelka umění a později zakladatelka Muzea Kampa, u plastiky Račte točit poznamenala prostě „naše“.
Symbol obývacího pokoje
Socha pak dlouho stála v bytě Jana a Medy Mládkových ve Washingtonu. „Stala se jakýmsi symbolem jejich obývacího pokoje. Za tu dobu ji měly příležitost vidět desítky významných návštěv, které manželé Mládkovi ve svém domě hostili,“ uvedl k tomu člen Správní rady Nadace Jana a Medy Mládkových Jiří Pospíšil.
„Rozhodla jsem se plastiku věnovat nadaci, protože chci, aby dílo tohoto mimořádně nadaného sochaře mohla ocenit i česká veřejnost. Socha se tak stane součástí sbírek Muzea Kampa a to mě moc těší,“ říká Mládková.
Na pražské Kampě se usídlili Šmidrové (zdroj: ČT24)
Jeden z nejvýznamnějších českých umělců druhé poloviny dvacátého století Karel Nepraš se proslavil především svými plastikami, bizarními červenými bytostmi, které tvořil z kovových trubek, hadic, šroubů a dalších materiálů. Taková je i plastika Račte točit, která představuje robotickou figuru, jejíž část je pohyblivá a ovladatelná klikou.
Pánský klub aneb Šmidrové
Skupina šmidrů, do které patřili ještě Rudolf Komorous, Bedřich Dlouhý, Jan Koblasa a Jaroslav Vožniak, svá absurdní díla tvořila v reakci na dobu totalitní moci. Nechtěli bojovat proti režimu, jejich Pánský klub vznikl spíše natruc.
Výstava na Kampě je rozdělena do dvou celků. První v komorním prostoru konírny se soustředí především na vývoj skupiny od počátků ze studentského období do raných 70. let. Všechno začalo v Rudolfinu na povinných přednáškách vojenské výchovy.
„Oni se tam strašně nudili, takže začátek šmidřího humoru spatřujeme v momentě, kdy si začali posílat kresby, které si vzájemně doplňovali,“ popisuje kurátorka Petra Patlejchová.
Skupina navázala na předválečný dadaismus a rozvíjela groteskní linii v českém umění.
Pánský klub se pak přejmenoval na Šmidry. „To vzniklo podle figurky policajta z loutkového divadla z první republiky. Nejdříve tímto oslovením urazili Karla Nepraše, pak se mu všichni omluvili s tím, že se budou všichni nazývat šmidry,“ vypráví kurátor Jiří Machalický.
Ranou tvorbu zastupují právě drobné vtipné kresbičky a objekty, které převážně pocházejí ze soukromých sbírek členů skupiny. Následující období zahrnuje počátek 60. let spojený s abstraktní strukturální tvorbou, kterou se někteří umělci na čas odvrátili od grotesky. Dále se rozvíjel osobní styl autorů i přes zachování určitého „šmidrovství“.
Výstava ukazuje díla i některých „Příšmidrů“, autorů, kteří se s programem skupiny ztotožnili, ale jejími členy nebyli. Na Kampě se hraví Šmidrové představují do konce ledna.