Práce pěti významných světových umělkyň, které se zabývají problémem lidské tělesnosti, vystavuje Galerie Rudolfinum. Díla Marlene Dumasové, Tracey Eminové, Berlinde De Bruyckereové, Kiki Smithové a Louise Bourgeoisové spojuje série existenciálních otázek, které často vycházejí z osobních příběhů.
Pět žen v Rudolfinu klade otázky na tělo
Expozice nazvaná Flaesh předkládá hlavně kresby, zobrazované tělo má však také podoby akvarelu, výšivek, tapisérie nebo instalace. Dvojznačný název Flaesh přitom odkazuje k anglickému pojmenování pro maso (flesh) i k označení záblesku, okamžiku, vzplanutí (flash).
Prastaré téma
Kurátor výstavy a ředitel galerie Petr Nedoma připomněl, že výstava se obrací i do historie galerie. "V roce 1995 jsme uspořádali velkou výstavu Louise Bourgeoisové a malou výstavu Kiki Smithové. Obě, myslím, zanechaly dost výraznou stoupu v historii Galerie Rudolfinum, ale i na české výtvarné scéně," uvedl Nedoma.
Pět žen v Rudolfinu klade otázky na tělo (zdroj: ČT24)
Dílo Louise Bourgeoisové, jedné z nejvýznamnějších umělkyň druhé poloviny dvacátého století, podle něho stálo i v základu současné výstavy. "Cílem bylo sestavit kolekci děl současných umělců, jejichž hlavním tématem je něco tak prostého, jako je lidské tělo," vysvětluje Nedoma. Podobná výstava má podle něj smysl, byť zdánlivě nemůže přinést nic nového: lidské tělo je prastarým tématem výtvarného umění.
Marlene Dumasová ráda pracuje s obrazovými zdroji z médií. Témata rozvíjí dále, aby je vytrhla ze všednosti, zapomenutí, kterou denní média přinášejí. „Tyto předobrazy povyšuje a dává jim jiný, vyšší, širší a trvalejší význam," uvažuje Nedoma.
Úhledně zavěšené rámy kontrastují s do zdi nabitými obrazy Kiki Smithové. Americká umělkyně své obrazy nerada interpretuje a výklad nechává na divákovi. Ačkoliv Smithová je také sochařka, na výstavě má kresby, které se opírají o jakési mytologické myšlení.
Tracey Eminová používá širokou škálu technik, jediným tématem její tvorby je ona sama, její vnitřní život a situace, do kterých se v životě dostávala. Z jejího projektu My bed (Má postel) se v devadesátých letech stal ikonický exponát, teď je v Tate Gallery v Londýně. Postel v pražském Rudolfinu je poselstvím o obrovské vnitřní proměně, kterou autorka prošla.
Výstava Flaesh, figura Louise Bourgeoisové
Berlinde De Bruyckereová řeší otázky existenciální a uplatňuje humanistický přístup k člověku. Vrací se k válce a lidskému utrpení během ní, které zobrazuje například pomocí obrovského vycpaného koňského torza, jež podle kurátora umožňuje utrpení člověka vnímat ještě silněji. Její dílo zdůrazňuje spojení života a smrti.
Z tvorby Louise Bourgeoisové jsou zastoupeny také práce s textiliemi a kolekce kvašů a akvarelů, které vytvořila na sklonku života v 94 letech. "Celek výstavy je různorodý, není to kompaktní hmota, ale základní myšlenka těla jako zrcadla života je patrná," tvrdí Nedoma.