Politické karikatury aneb Jak nacisty pálil dobrý Bidlo

Nazývají ho prvním politickým karikaturistou a nejvýznamnějším své doby. Kreslíř František Bidlo ve svých kresbách předpovídal válku a politické změny třicátých let, nakonec se sám stal obětí nacismu. Jeho satirickou politickou tvorbu připomíná výstava Památníku národního písemnictví v Praze.

František Bidlo (*1895) se vyučil kloboučníkem, kreslit začal ze záliby. Nakonec se v meziválečné Praze začal politické karikatuře věnovat profesionálně. Kreslil ostře a jedovatě, napsal o něm jeho přítel, básník Jaroslav Seifert. Ilustroval nejen jeho knihy, ale i díla Vítězslava Nezvala nebo Emila Vachka.

Radikálně levicový kreslíř měl prý na mušce především maloměšťáctví a nacismus. V polovině 20. let vyobrazil na obálku prvorepublikového satirického časopisu fašistického diktátora Mussoliniho doprovázeného na toaletu svou věrnou gardou. Německého ministra propagandy Goebbelse zase nakreslil jako vítěze v pojídání chřestu, protože jako jediný byl schopný dát si chřest do úst napříč.

Pracoval pro několik novin a časopisů, mimo jiné byl i redaktorem satirického časopisu Simplicus, založeného Němci, kteří utekli před nacismem do Prahy. „Je zajímavé, že přes nesčetné množství karikatur Hitlera, Göringa nebo Goebbelse unikal pozornosti nacistických úřadů až do začátku roku 1945,“ upřesnil Bidlův další osud kurátory výstavy Jakub Hauser.

Především kvůli své protinacistické tvorbě byl vězněn v Terezíně, kde se nakazil skvrnitým tyfem. Zemřel na samém sklonku války – 9. května 1945.

Karikatury Františka Bidla (zdroj: ČT24)

Výstava Homo politicus představuje do 4. října zejména Bidlovy vize blížící se války a kritiku sociální nerovnosti, vystaveny jsou ale i kresby, které připravoval pro avantgardní časopis Jindřicha Štýrského Erotická revue.