V Praze vystavuje Steve McCurry, přivezl i Madonu východu

Práce jednoho z nejvýznamnějších fotografů současnosti, amerického autora Steva McCurryho, vystavuje Staroměstská radnice v Praze. Vedle slavného snímku afghánské dívky, kterou pořídil v roce 1984 během sovětské okupace Afghánistánu, ukazuje výběr z další McCurryho tvorby. „Moje výstava je ohlédnutím v čase. Je to oslava naší planety,“ uvedl fotograf v rozhovoru pro Českou televizi.

Portrét afghánské dívky Šarbat Gula uveřejnil v roce 1985 National Geographic pod názvem Afghánská dívka, protože její jméno tehdy nebylo známé. Obraz její tváře s červeným šátkem a pronikavýma modrozelenýma očima, které hledí přímo do objektivu, se stal symbolem afghánského konfliktu a situace uprchlíků po celém světě.

Obraz byl nazván také Madona nebo Mona Lisa východu. „Myslím, že za posledních pětadvacet let nebyl jediný den, abych nedostal nějaký dotaz na tu fotografii. Je neuvěřitelné, co spustila,“ vypráví McCurry. „Mnoho lidí začalo díky té fotografii pomáhat v utečeneckém táboře. Byla to silná situace, která těm lidem vrátila důstojnost.“

Šarbat Gula byla veřejně identifikována v roce 2002. „Potkali jsme se poté znovu jednou, v roce 2002. Moje sestra, s níž spolupracuji, se s ní setkala ještě asi při dvou či třech dalších příležitostech. Víme o sobě. Žije víceméně obyčejným životem, dalo by se říci šťastným, pokud může být šťastným život uprchlíka,“ uvedl McCurry.

McCurry zachycuje lidské strádání i radosti ze života. Ve svých dílech se soustřeďuje hlavně na důsledky války v lidských osudech. V Praze je podle svých slov nyní podruhé, naposledy tu byl v době sametové revoluce.

Fotografoval po celém světě, zachytil mimo jiné události 11. září 2001 nebo život mnichů v buddhistických klášterech. Kromě lidských příběhů fotí i přírodní svět, třeba slavný snímek velbloudů, kteří prchají před požárem ropných polí v Kuvajtu.

„Mám rád zvířata. Nemáme zde jenom lidskou tragédii, ale také tragédii z hlediska životního prostředí. I příroda je zasažena a uvězněna v naší tragické situaci.“

„Asi nejtěžší to bylo v Afghánistánu, bylo to opravdu fyzicky náročné, chodili jsme až 14 hodin denně. Byli jsme ve skupině afghánských lidí, já neuměl jejich řeč, oni moji, myslím, že to bylo trochu štěstí, že jsem to vůbec přežil,“ vzpomíná McCurry na jednu ze svých misí.

Moje výstava je ohlédnutím v čase. Je to oslava naší planety. Fascinují mě lidé a kultury, portréty, lidské tváře. Náš svět je tak bohatý a různorodý. Proto je potřeba ho dokumentovat, abychom věděli, kým jsme byli.
Steve McCurry

Současnou uprchlickou situaci v Evropě Steve McCurry zatím nefotil, brání mu v tom jeho závazky, které nemůže zrušit: „Je to jeden z nejtěžších příběhů, který se dnes děje, nejen v Evropě, ale celosvětově. Je také velmi obtížné zachytit fotoaparátem, co se děje.“ 

Žádný ze snímků, které zatím viděl, však prý nevystihuje závažnost situace, kdy se zejména kvůli válečnému konfliktu v Sýrii daly do pohybu statisíce lidí.

Steve McCurry získal řadu ocenění, mezi jinými v roce 1984 Magazine Photographer of the Year. V tomtéž roce se stal čtyřnásobným vítězem ve World Press Photo. V roce 1986 se stal členem Magnum Photos a časopisem Live Magazin byl zvolen vítězem v soutěži World Photo.