Recenze: Olinda Lo Presti přes zářivé barvy vypráví o smutku

Sicílie, největší evropský ostrov, se v posledních letech zařazuje mezi oblíbené turistické destinace. Jednou z příčin tohoto trendu je jistě autenticita, a to jak krajiny, tak lidí v ní žijících. Pozoruhodná svébytnost se pochopitelně odráží i v dílech místních umělců. Akademická malířka Olinda Lo Presti vypráví příběhy, které v sobě nesou silnou stopu země, kde se magika denně střetává s realitou a kde se denně realita proměňuje vlivem magiky.

Výrazně barevná plátna Olindy Lo Presti oživila monumentální prostory opatství Badia ve městě Chiusa Sclafani a vešla tak v dialog s religiózní historií, která je zde stále přítomna, třebaže místo dnes slouží převážně světským, kulturním a společenským událostem. Pevná a přímočará linka a jasné barvy přitahují pozornost, obsah však velmi kontrastuje se svou svěží formou. Olindu totiž provázejí motivy odloučenosti, osamělosti a v neposlední řadě postavení žen v sicilské společnosti. Malířka se vyjadřuje přes zřetelné symboly v mírně stylizované kresbě.

Opuštěnost a samota se jako motiv prosazuje v žánrově pojaté krajinomalbě, především však skrze figuru. Dívka kráčející sama olivovým hájem, klonící hlavu a nevnímající prosluněný den, pastevec stojící smutně uprostřed stáda koz, jako by se právě rozkmotřil se svým druhem, jehož záda už jen tušíme, opuštěný muž na nádraží, nudící se děti na schodech atd. atd. Žánrovitost obrazů je zlomená jakýmsi vnitřním smutkem.

Žena jako oběť

Dominujícím motivem výtvarnice je však jednoznačně žena jako oběť. Žena-panenka jako symbol manipulace vedoucí až k týrání provází většinu pláten Olindy Lo Presti.

V některých končinách se boj za emancipaci žen může zdát již přežitkem, nikoli však na Sicílii, kde stále existuje výrazné rozdělení společnosti na mužský a ženský svět, ve kterém sicilská žena chodí tři kroky za svým manželem, jinak vždy v doprovodu další osoby, a pokud by náhodou při milování chtěla převzít iniciativu, musí se dovolit. O fyzickém násilí a týrání se veřejnost někdy dozví až přes umělecká díla, jako v příbězích, které vypráví i Olinda Lo Presti.