Prvotina britského spisovatele Toma Roba Smithe se stala po vydání v roce 2008 celosvětovým bestsellerem. Hrdinou detektivního románu Dítě číslo 44 z padesátých let je tajný státní policista, který se z loajálního služebníka stane nepohodlným kritikem. Stejnojmenná filmová adaptace se z velké části natáčela v Česku, kam autor také přijel její premiéru uvést. Čeští diváci snímek na rozdíl od ruských uvidí - Rusko příběh ze stalinské éry totiž promítat zakázalo.
Autor Dítěte č. 44: Stalin se stal emblémem, na realitu se zapomíná
GALERIE
videogallery_535992
Kriminální linka Smithovy knihy je inspirována případem sovětského sériového vraha a kanibala Andreje Čikatila, který se odehrál o tři desetiletí později než literární příběh (Čikatilo mimo jiné inspiroval v nedávné době také hororový film Petra Jákla Ghoul). Pro potřeby natáčení se v Rusko 50. let proměnily české lokace. Natáčelo se například ve stanici metra Anděl, původně Moskevská, nebo v Rudolfinu, které se stalo moskevským Bolšoj těatrem. „Poprvé jsem přijel do Prahy, když jsem začínal psát, a pak jsem se sem vrátil, když se točil film. Je hezké, že se to pojí dohromady, ale nebylo to tak, že bych šel po Karlově mostě a najednou mě kniha napadla,“ vyvrací Smith informace, že na inspiraci k románu přišel při své pražské návštěvě.
Hrdinou knihy Dítě číslo 44 je příslušník tajné policie, bývalý válečný hrdina, který je poté, co se stane nepohodlným pro režim, poslán do „vyhnanství“ na mimomoskevské oddělení vražd, kde na vlastní pěst začne vyšetřovat záhadné smrti dětí. Smithe prý na tématu více než pátrání po vrahovi zajímaly společenské a politické okolnosti, za nichž se případ řeší. „V tehdejší společnosti zločinnost jako by neexistovala,“ připomněl.
Proto také děj své knihy zařadil právě do Stalinovy éry. „Jsem romanopisec, je to fikce, i když vycházím ze skutečných událostí. Snažil jsem se ale co nejvíce přiblížit tomu, jak by vypadala realita. Kdybyste tehdy byli proti státu, proti režimu, pravděpodobně byste skončili na Sibiři nebo mrtví,“ nepochybuje Smith.
„Vím, jaké to je mít dvojitou tvář“
Vcítit se do dvojího života, které jeho postavy musí pod bedlivým dozorem sovětského režimu vést, mu pomohla prý jeho vlastní zkušenost. „Když jsem četl o brutalitě toho režimu, tak jsem svým způsobem chápal, jaké to je, když máte jednu tvář, která je pro společnost akceptovatelná, a druhou, skrytou. Když jsem byl teenager, tak jsem se opravdu strašlivě bál, že by mohl někdo zjistit, že jsem gay. A i když je to něco jiného, tu dvojitou tvář, která je pro knihu důležitá, jsem zažil,“ vysvětlil.
GALERIE
zdroj: Bontonfilm
Román Dítě číslo 44, za nějž byl Smith nominován na prestižní Man Bookerovu cenu, vyšel před pěti lety i v ruském překladu. O to je pro spisovatele překvapivější, že filmová adaptace je v Rusku vnímána tak kontroverzně. Promítání filmu zakázalo ruské ministerstvo kultury se zdůvodněním, že zkresluje historická fakta. „Říkal jsem si, že fakta o Stalinovi jsou veřejně známa, že byla prozkoumána. Byl to diktátor a masový vrah, spousta lidí pod jeho režimem zemřela. Když byl film zakázán, stala se vlastně kontroverzní i kniha. To mě překvapilo, opravdu jsem ji nijak nechtěl vztahovat k aktuální politické situaci. Je to prostě historický román o době, s níž, zdálo se mi, jsme se už vypořádali,“ komentuje Smith ruské rozhodnutí.
Příznivý náhled na Stalina a jeho éru v současném Rusku chápe jako důsledek zjednodušení Stalinovy osobnosti. „Myslím, že se stal určitým emblémem. Žil jsem sedm měsíců v Kambodži a setkal jsem se s lidmi, kteří sympatizovali s Rudými Khméry, protože je vnímali jako silnou vládu, na rozdíl od té aktuální. 'My bychom raději měli diktátora, který je silný, než zkorumpovanou vládu, kterou máme teď,' říkali. A vždycky je tu také nostalgie, na skutečnost se pak trošku zapomíná,“ domnívá se. Svůj román, v němž je detektivní i romantická linka, vnímá proto především jako knihu o tehdejší společnosti.
Ze Sovětského svazu na švédskou farmu
Jakou rovinu ze Smithovy knihy akcentuje hollywoodský film, se čeští diváci dozví 28. května (kdy také na webu ČT24 uveřejnéme recenzi). Podle scénáře Richarda Price ho natočil švédský režisér Daniel Espinosa pod produkčním dohledem Ridleyho Scotta. Jako Lev Děmidov se se sovětským režimem dostane do křížku Tom Hardy.
Po Dítěti číslo 44 napsal Smith ještě dvě pokračování - Utajovaný projev a Agent 6, v nichž se dotkl Chruščovovy éry a sovětsko-afghánské války. Jejich převedení na filmová plátna zatím v plánu není, Smith předpokládá, že spíše vznikne seriál. „V tento moment necítím, že bych chtěl psát další knihu o diktatuře. Myslím, že tohle téma už jsem vyčerpal,“ nechystá autor čtvrté pokračování.
Jeho poslední dílo Farma je psychologický román, odehrávající se ve Švédsku, a je částečně autobiografický - Smith je po matce poloviční Švéd. „Píši také něco pro BBC, zase jsou tam otázky identity a zločin, takže k těmto tématům se asi budu vracet, ale nikdy nevíte, kde skončíte,“ podotkl k dalším plánům. Taková nejistota ostatně platí i pro hrdinu jeho bestsellerové trilogie.