Netrpí, ale bojuje. Bojuje, aby zůstala ve hře. Bojuje, aby jí Alzheimerova choroba ještě zcela nevzala to, kým kdysi byla. A žije jen tímto okamžikem. Nic víc dělat nedokáže – nic víc dělat nemůže. Věřte, že to není málo!
Pořád jsem to já, bojující a zaslouženě oscarová Julianne Mooreová
Po té, co se Eddie Redmayne, skrze silnou figuru světově uznávaného vědce Stephena Hawkinga, postiženého amyotrofickou laterální sklerózou, za všeobecného aplausu propracoval k Oscarovi za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli (Teorie všeho), jsme byli v paralelní ženské oscarové kategorii svědky příběhu, který je v lecčems hodně podobný a přitom zcela odlišný.
Dr. Alice Howlandová, kterou v zdánlivě nenápadném snímku Pořád jsem to já brilantně odehrála Julianne Mooreová, totiž nepůsobí v Cambridgi a není světově uznávanouvědeckou kapacitou. Její život je ale také propojen s akademickou půdou, neboť přednáší psycholingvistiku na prestižní Columbia University a v padesáti letech se srazí s diagnózou předčasné formy zákeřné Alzheimerovy choroby. Zatímco Hawkinga čekalo téměř totální ochrnutí celého těla, v němž ale dál funguje jeden z nejlepších mozků planety, Alici (za bezradného přihlížení současné lékařské vědy) čeká neurodegenerativní onemocnění mozku, který patologické proteiny zdevastují až k postupné demenci a totální ztrátě osobnosti.
Pořád jsem to já / Kristen Stewartová, Julianne Mooreová
Jak se dá vůbec žít s takovou perspektivou ve chvílích, kdy si ji ještě přesně uvědomujete a dokážete představit? Jak vás to poznamená a co to udělá s těmi, kteří vás milují a budou se muset dívat, jak vás každý den ztrácí? To jsou otázky, kterými vás tenhle nekompromisní příběh vtáhne, donutí si je položit a zjistit, jak nesnadné je na ně odpovědět. Silné, osobní a bez ubrečeného sentimentu a podpásového emocionální vydírání odvyprávěné komorní drama Pořád jsem to já vypráví o tom, jak se s takovýmto brutálnímživotním nárazem Alice a její nejbližší okolí vyrovnává a zda najdou sílu a vůli pokračovat.
Julianne Mooreová hodna obdivu i Oscara
Na rodinných oslavách jejích padesátin se ještě připíjí na nejkrásnější a nejchytřejší ženu, která je na vrcholu. Zanedlouho poté začne na přednáškách bezradně hledat náhle a nečekaně ztracená slova, pak cestu domů, toaletu ve svém bytě nebo jména svých dětí. Čím dál častěji před sebou vidí slova, ale uvědomuje si, že na ně už nedosáhne, že tohle je možná poslední rok, kdy je ještě alespoň trochu sama sebou.
Pořád jsem to já / Julianne Mooreová, Alec Baldwin
Na tenhle film se nedívá snadno, protože není o příjemných věcech, a rozhodně vás nenakopne do bezstarostné euforie. Spíše donutí zastavit se a říci si, co je v životě vlastně důležité. Režiséři a životní partneři Wash Westmoreland a Richard Glatzer (postižený podobně jako Hawking chorobou ALS, zemřel krátce po oscarovém večeru) to říkají na férovku, vyhýbají se lepkavému sentimentu, ubuleným ornamentům nebo rozmáchlému patosu, tedy ingrediencím, s nimiž se u podobných témat setkáváme často. Jsou spíše věcní, chronologičtí a téměř klinicky přesní (však také vycházeli z literární předlohy neuropatoložky Lisy Genovy).
Emoce všech zúčastněných jsou až překvapivě vlažné a tlumené, nikdo se do toho moc neopírá, jakoby si všichni trochu poodstoupili, aby o to více vynikl silný i dojemný boj Julianne Mooreové o to, aby co nejdéle zůstala sama sebou. Toto je její malý velký film, v němž je ve své netriviální roli přesvědčivá i pravdivá, a nepotřebuje k tomu velkádramatická gesta a košatá souvětí. Stačí jen přesné, civilní, „odžité“ herectví a brilantně vypointovaná, lakonická závěrečná replika, která vás dostane. Julianne Mooreová tu předvedla důstojný odchod do nicoty, za který právem obdržela (kromě jiného) Zlatý glóbus a (po čtyřech předchozích nominacích) konečně i Oscara, a vytáhla ke slušným výkonům i Aleca Baldwina a Kristen Stewartovou.
Pořád jsem to já je film, který není příjemné sledovat, ale nelze se od něj odtrhnout. Není to veselý spektákl a také je svým způsobem zraňující, jakkoli se v něm příliš netlačí na pilu. Ale není to jen beznadějný smutek - spíše pravdivé svědectví o unikajícím světě, v němž se Alice propadá do prázdna, kde se tiše a třepotavě stále ještě chvěje slovo láska.
STILL ALICE / POŘÁD JSEM TO JÁ. USA 2014, 100 min., české titulky, od 12 let, 2D. Režie a scénář: Richard Glatzer, Wash Westmoreland (podle knihy Lisy Genové). Kamera: Denis Lenoir. Hudba: Ilan Eshkeri. Hrají: Julianne Mooreová (Alice Howlandová), Alec Baldwin (John Howland), Kristen Stewartová (Lydia), Kate Bosworthová (Anna), Hunter Parrish (Tom), Erin Darkeová (Jenny). V kinech od 16. dubna 2015.