Pět tanečníků bojujících s vlastními silami a jeden číhající sniper, který stojí přímo mezi diváky v hledišti. Tak vypadá nové představení Spitfire Company Sniper's Lake, které vzniklo podle vzpomínek uprchlíků. Světová premiéra se konala 26. března v divadle Baerum Kulturhus v norském Oslu, česká proběhla v úterý večer v pražském Ponci.
Sniper's Lake: Osamělí střelci i uprchlíci se stali součástí života
Osamělí střelci i uprchlíci se stali součástí života (zdroj: ČT24)
Sniper's Lake úzce navazuje na předchozí úspěšné projekty souboru jako One Step Before the Fall a Animal Exitus a tvoří s nimi volnou trilogii Člověk v mezní situaci. Po tématech, jimiž bylo vyčerpání, Parkinsonova choroba a vyrovnávání se s traumatem a porodem, se Spitfire Company pustil do tématu uprchlictví, migrace a osamělých střelců.
Žánrově se jedná o fyzické a taneční divadlo se silnou vizuální a emoční složkou: právě extrémní fyzické nasazení přispívá k mezinárodním úspěchům souboru. „Je to velmi vyčerpávající představení, ale myslím, že vyčerpání je tu namístě. Vyčerpání může velmi dobře vyvolat jakýsi most mezi divákem a tanečníkem,“ říká tanečník Jiří Bartovanec.
Úprk podle Čajkovského
Hlavním tématem je uprchlictví. „Pracovali jsme s uprchlíky v České republice i v Norsku. Oni nám dali své příběhy a z toho jsme vycházeli,“ říká režisérka Miřenka Čechová. Česká slova uprchlík nebo běženec jsou spojena se slovesy uprchnout a běžet. A právě běh se stal základem choreografie nového představení. Rytmus odkazuje k choreografii druhého dějství Čajkovského Labutího Jezera v kompozici, kterou pro inscenaci složila americká skladatelka Sivan Eldarová. Hudbu nahrála známá formace Clarinet Factory.
GALERIE
Spitfire Company / Sniper's Lake autor: Vondrouš Roman, zdroj: ČTK
Tvůrci dále vycházejí z představy, že osamělí střelci i uprchlíci se stali součástí každodenního života. Od druhé světové války nebylo tolik migrantů na cestách jako v dnešní době a utíkají nejen před něčím, ale i za něčím. Možnost přílivu uprchlíků do země mnohé děsí, v jiných spustí reakci, kdy člověk překoná sám sebe.
„Představení začalo nabývat pevných obrysů v období kyjevské krize, která vyústila v masakr na Majdanu. Téma osamělého ostřelovače stojícího proti civilistům tehdy velmi silně rezonovalo. A to tvůrci nevěděli, co se stane v Paříži a několik týdnů poté i v České republice, v Uherském Brodě. Reagujeme na svět, ve kterém žijeme. A hledáme prostředky, jak docílit společné emoce,“ vysvětluje Petr Boháč, umělecký šéf souboru, který ztvárňuje i střelce, jenž na své kolegy pálí z paintballové zbraně z hlediště.