Rakousko, na rozdíl od mohutnějšího Německa, dodnes nedokončilo svá vyúčtování s vlastní minulostí. Třináctá komnata, masová podpora nacismu, stále zůstává přikryta všeobecně přijímaným zapomněním. Fanatičtí Rakušané, kteří přivítali Hitlera s neuvěřitelným nadšením, se hovorům i dalším informacím o anšlusu zásadně vyhýbají. Výstava o plánování, výstavbě a rozvoji Vídně, coby Perle říše, ve vídeňském Centru architektury by měla pomoci poodhrnout závěsy pozapomenutí.
Perla třetí říše. Jak by vypadala Vídeň podle Hitlera?
Nevábná prostora, záměrně ošuntělý výraz, rozhozené dřevěné pracovní stolové desky na kozách, na stěnách urbanistické koncepty a nacistická hesla, barevná reklama již zaniklého obchodního domu Herzmansky z Mariahilferstraße, dokonalé kopie záznamů z porad, technických předpisů – tak vás uvítá výstava, která připomíná velkou snahu německých a rakouských nacistů vybudovat z tehdejšího plošně největšího říšského města epochální jeviště pro své obludné akty a akce.
Jednotlivé stručné kapitoly jsou děleny velkými modrými panely s průvodním textem – na tom prvním se návštěvník dozví, že v nacistické straně NSDAP aktivně pracovalo přes 600 000 Vídeňanů, po válce pak bylo obžalováno, souzeno a stíháno celých t ř i n á c t z nich. Poslední panel zase uvádí desítky jmen architektů, kteří buď zahynuli ve vězeních, mučírnách a koncentračních táborech, nebo pokračovali ve své práci v emigraci, převážně v Izraeli a v USA.
GALERIE
Model národního domu v Pratru od Hannse Dustmanna, 1942 zdroj: Centrum architektury Vídeň
Podivné přítmí, nutné pro prezentaci originálních plánů, kreseb, skic a fotografií, zdůrazňuje pochmurnost celé snahy o přestavbu Vídně. Pouze nedostatek finančních prostředků omezil realizaci ohromných plánů, které by ze severní a východní části města (nad kanálem starého Dunaje) vytvořily síť velkých přehlídkových náměstí a obřích suše na sebe kolmých bulvárů.
Přestože se přestavba neměla nijak zvlášť dotknout Ringu ani historického Starého města, v plánu bylo totální přebudování náměstí Hrdinů mezi Parlamentem, Burgtheaterem a Novým hradem, vytvářející volnou plochu pro masová setkávání. Po celou dobu oněch šesti nacistických let pak bylo centrum, Ring a hlavní náměstí doplňovány typickou nacistickou pompézní výzdobou – sloupy, podstavci, stožáry, vlajkoslávami, propagačními plochami a dočasnými sousošími. Pikantní pro Čechy je třeba ukázka práce slavného a dodnes zde i v Rakousku vzývaného Josefa Hoffmanna (z Brtnice), který dal svůj um do služeb Říše třeba i výzdobou opery pro první nacistický ples v opeře.
GALERIE
Dostavba přístavu Alberner, 1938
Nakonec z celého humbuku naštěstí moc nezbylo - jeden nacistický špýchar na obchodním nábřeží na Novém Dunaji, tři flakové věže s ochrannými bunkry, plány na nové hlavní nádraží a dvě načatá sídliště s jednoduchými dvoupodlažnímu obytnými domy, provedenými v nudné minimalistické nacistické verzi. Vídeň, podobně jako po válce Praha, převzalo ještě některé ideje pro pozdější stavbu metra.
Výstava je poučná - návštěvníkům chtě nechtě jezdí mráz po zádech, když sledují odporná vynucená monstra plánovaná pro přehlídky, sjezdy a politická shromáždění (nacistického rakouského) lidu. Na závěr si může návštěvník připomenout některé plány na podobnou nacifikaci sousedních měst – Prahu například zastupuje velký přehlídkový prostor mezi dnešním hlavním nádražím a Prašnou bránou se stranickým domem (NSDAP) namísto zbouraného Obecního domu. Pohled pro otrlé…
Vysoká návštěvnost dokazuje, že návrat do temné minulosti dnes kvetoucího mezinárodního města je potřebný. Pro poučení, zamyšlení a varování. Možno do 17. srpna.