Zaplňování bílých míst v oblasti kritických monografií, věnovaných české architektuře dvacátého století, probíhá pomalu, váhavě, nesoustavně. Jakoby šíření informací o skutečných kvalitách moderní architektonické tvorby stále něco stálo v cestě – což zpětně také ovlivňuje celkovou znalostní úroveň nejen v odborných kruzích. Nakladatelství Gasset v těchto dnech připomenulo novou publikací z pera Petra Volfa opravdu významnou osobnost moderní české architektury, jednoho z těch, na které se již pomalu začalo zapomínat - Františka Cubra.
Františka Cubra, nepokořeného architekta stylu, právem připomíná kniha
Novinář, publicista a také spisovatel Petr Volf nám přibližuje architekta Cubra (většinou známého ze slavné autorské tvůrčí trojice Cubr-Hrubý-Pokorný) svým dnes již nezaměnitelným stylem. Věcně, stručně, až technokraticky pádně nám v chronologicky seřazeném přehledu v jednotlivých kapitolách podává přehled Cubrovy celoživotní architektonické tvorby, jejích nejrůznějších souvislostí a zejména logických návazností.
Přestože Cubr tvořil v letech přinejmenším značně komplikovaných (protektorát a později pro architekturu až tragickém období socialistického realismu), jeho tvůrčí vývoj a podávaný výkon nezaznamenal vlastně žádné odchylky od budování vlastního osobitého výrazu, pevně zakotveného na základě předválečného špičkového funkcionalismu.
V informačně bohatých a čtivých textech tak sledujeme tvůrcovu cestu v podstatě od jednoho úspěchu k úspěchu dalšímu. Zajímavé je, že se vlastně všechny důležité vrcholy Cubrovy tvorby setkaly s uznáním i oceněním, a to zejména zahraničním. Cubr tak elegantně, zpoza rýsovacího stolu svého ateliéru, proplul doslova bez ztráty charakteru, výrazu i, nebojme se říci, dokonalosti svých staveb k nadčasové kvalitě. A o tom je v podstatě celá publikace, která připomene, bohužel jen na nepříliš kvalitních černobílých fotografiích, všechna úspěšná Cubrova díla.
GALERIE
Salonek hotelu InterContinental v Praze zdroj: Petr Volf
A tak sledujeme nejen začátek Cubrovy tvorby (brilantní, dodnes nepřekonaný činžovní dům, vytvořený spolu s architekty Hölzelem a Obrtelem v Žitné ulici v Praze) přes zajímavé mezidobí v ateliérech firmy Baťa po poválečné úspěchy s mezinárodními výstavními pavilony, vrcholícími právě mnohokrát oceněným pavilonem a restaurací na Expu 58 v Bruselu či posléze, už jen interiérem, v Montrealu.
Volf nám však nepředkládá jen díla z oblasti interiérové a architektonické tvorby (tady nelze nevzpomenout také velvyslanectví v Athénách či nezapomenutelnou přestavbu Jiřského kláštera na Pražském hradě či slovutnou hradní obrazárnu), ale také Cubrovu nábytkářskou tvorbu, zajímavé texty, tvůrčí koncepty i v závěru také vzpomínku na autorovo malířské dílo. Prací také prolínají vzpomínky někdejších Cubrových žáků, dnešních více než kvalitních následovníků, například architektů Girsy či Přikryla.
GALERIE
Přízemní chodba Obrazárny Pražského hradu
Vzpomínkový segment je důležitým momentem – připomíná nám architekta Cubra jako výjimečně kvalitní, citlivou a vzdělanou osobnost, nadčasově přitažlivou, charakterní i jasně soustředěnou. Nevynechává ani intimní oblast relaxace, v tomto případě celoživotní šlechtění Cubrova chalupářského sídla ve slavných Říčkách.
Nakladatel i autor mají zásluhu na připomínce důležité osobnosti nepokořeného tvůrčího genia, propojujícího svobodně potenciál české předválečné a posléze i v padesátých letech pokračující tvorby, tak významně poznamenávající kvas svobodnějších let šedesátých.
Petr Volf: František Cubr - architekt stylu, vydalo nakladatelství Gasset.