Tel Aviv – Proslavil se jako mistrný povídkář a psal v jidiš, i když chodil po Manhattanu. Spisovatel polského původu a držitel Nobelovy ceny za literaturu Isaac Bashevis Singer patří mezi nejvýznamnější židovské autory 20. století. Na jeho pestrý soukromý život nyní cílí nový izraelský dokument.
Singer v nedbalkách. Dokument odkrývá soukromí židovského literáta
„Když jsem byl mladý, toužil jsem po harému plném žen. Dnes sním o harému plném překladatelů. Kdyby ti překladatelé byli navíc ještě ženy, byl by to ráj na zemi,“ prohlásil svého času Isaac Singer. Rodák z polského Leoncinu, města nedaleko Varšavy, už v roce 1935 prchnul před bujícím antisemitismem do Spojených států – a právě zde mohl zmiňovaný ráj na zemi skutečně zažít.
„Když Isaac Bashevis Singer mluvil se ženami, jako by je dokázal zhypnotizovat, úplně je okouzlil,“ uvádí Asaf Galay, režisér dokumentárního filmu, který se peripetiím Singerova profesního i soukromého života věnuje. „V jeho knihách je tolik vášně a lásky, že by to dokázalo poslat raketu na Měsíc.“
Příběhy židovského Východu
Singer ve svých knihách oživoval atmosféru předválečného Polska a Varšavy, v centru jeho pozornosti stála především tamní židovská komunita. Literárně debutoval už v rodné zemi románem Satan v Goraji, a to jen krátce před svou emigrací, výraznější ohlas mu ale přinesla až o patnáct let později románová kronika Rodina Moskatova. Nejzručněji se potom pohyboval v žánru povídky, a za Singerovy nejlepší kusy tak bývají tradičně označovány sbírky Korunka z peří a Staré lásky.
Události v kultuře: Múzy Bashevise Singera (zdroj: ČT24)
Skutečnou slávu a s ní i Nobelovu cenu za literaturu (v roce 1978) ovšem Singerovi nepřinesly ani tak původní texty psané v jidiš, jako spíš americké překlady. Právě na okolnosti jejich vzniku se potom zaměřuje nový dokument Múzy Isaaca Bashevise Singera od Asafa Galaye. Osmačtyřicet překladatelek, které prošly autorovým životem, se totiž do jejich podoby zásadně podepsalo.
„Tyto ženy byly jeho překladatelky nejen do angličtiny, ale taky do americké kultury,“ uvádí Galay. „Pomáhaly mu zjistit, jaké otázky si klade nová generace, po čem touží, pro co žije. Takže spolu zdaleka nepřekládali jen z jidiš do angličtiny, ale vlastně do nové kultury tehdejší Ameriky. Krátili texty, měnili postavy a občas dokonce i závěry příběhů.“
Jak se vpisují múzy
Partnerství překladatelky a autora přitom nebylo zdaleka jen profesní. Ačkoli se Singer ve Spojených státech podruhé oženil (v Polsku zanechal ženu i syna), svůj život zpestřil bezuzdnou sérií avantýr se svými literárními pomocnicemi. „Byly pro něj múzami,“ vysvětluje dokumentarista. „Poslouchal jejich příběhy, dokonce je pak zapojoval do svých knih.“ O jedné z nich, Judy Bieberové, tak napsal povídku Doktorka Bieberová, jež vyprávěla o jejím životě.
Umělecký otisk byl ovšem oboustranný. Ačkoliv se většina žen shodla, že Singer nebyl fyzicky vůbec přitažlivý („Vypadal jako bludička“ – „Připomínal skřítka“), měl na jejich budoucnost určující vliv. „Některé z nich se staly spisovatelkami, jiné odbornicemi na jidiš –přesto, že některé s ním spolupracovaly jen den nebo pár dní. Ale to setkání s touhle velkou osobností pro ně bylo klíčové. A všechny jsou za něj vděčné,“ dodává Galay.