Estonský režisér Zaza Urushadze bojuje s dalšími čtyřmi zahraničními kolegy o zlatou oscarovou sošku. Dosáhl toho díky snímku Mandarinky (Tangerines), který vypráví o válce v Abcházii. Pro estronskou kinematografii jde vůbec o historicky první zářez v nominacích na prestižní cenu.
Na nepřátelství zabírají jedině Mandarinky
Mandarinky bojují o Oscara (zdroj: ČT24)
Podle názvu by se mohlo zdát, že se jedná o dokumentární snímek o sběru citrusových plodů. Ne tak docela. Starý Estonec Ivo sice skutečně vyrábí bedničky na sběr mandarinek. Se svým přítelem Margusem jsou však posledními obyvateli abcházské vesnice. Píše se rok 1992 a v zemi zuří válka.
Po přestřelce se Ivovi podaří zachránit příslušníky dvou znepřátelených stran - Čečence Achmeda a Gruzínce Juhana. Ti si k sobě i přes počáteční nenávist nakonec nacházejí cestu. Příběh čtyř mužů vykresluje nenávist mezi sousedy, ale i příležitost, jak si člověk může během války zachovat lidskou tvář.
I přes skromný scénář je snímek postavený na síle dialogů. Scénář si ostatně napsal sám režisér.
V cestě za zlatou soškou stojí komornímu dramatu třeba polská Ida nebo argentinské Divoké historky. Přesto ale estonští filmaři slaví už teď. Mandarinky jim přinesly historicky první nominaci na oskara.