V DISKU hřmí. Na prkna dorazila Bouře

Praha – Divadlo DISK dostihla Bouře. Hra o lásce, hříchu a nenávisti v carském Rusku pochází z pera Alexandra Nikolajeviče Ostrovského. Scénickou podobu mu tentokrát dali absolventi čtvrtého ročníku herectví. Inscenace budí zájem jak diváků, tak i divadelníků, kteří si z mladých herců vybírají posily pro svoje soubory.

Proč lidé nelétají jako ptáci? A za jakou cenu lze žít v pravdě? Dílo si klade mnoho morálních otázek a nejen díky tomu se nachází na pomezí antické tragédie a romantické pózy. Podle autorů se do hry mísí ještě prvky expresionistické opery.

Příběh vypráví o ctnostné Kátě Kabanové žijící v Kalinově na ostrůvku uprostřed Volhy. Je provdaná za muže, kterého nemiluje. Na rozdíl od jeho matky, jež syna pro změnu miluje až moc. To vše navíc v městečku odříznutém od světa, kde vládne bohatý despota Dykoj.

Režisér Pavel Ondruch pojal Bouři tak trochu jako oxymoron – jako operu beze zpěvu. „Je to ideální absolventský titul,“ pochvaluje si. „Každá postava je důležitá a velká, na každé je možné udělat velký herecký oblouk.“

Ostrovskij byl ruský dramatik, jehož díla se soustředila zejména na atmosféru v moskevské společnosti. Věnoval se výlučně jen divadelnímu dramatu a napsal téměř padesátku her. Cestování v okolí Volhy, sbírání tamních lidových příběhů a zvyků ho inspirovalo k sepsání Bouře a dalšího díla Les. První jmenovaná je považovaná za to nejlepší, co kdy stvořil.

Cesta k poslední hře na DAMU nebyla lehká. Na začátku bylo v ročníku patnáct studentů, po roce a půl třetina odpadla. „Až potom, co jsme se stali tím desetičlenným ročníkem, jsme se začali doopravdy stmelovat,“ přiblížil představitel Tichona Jacob Erftemeijer.

Bouře vrcholící tragicky, je pro studenty šancí. Právě teď ukazují, jací herci z nich během čtyřletého studia vyrostli. Nikdy neví, jaká scéna je pod vlivem jejich výkonu osloví.

Vydáno pod