Praha - Do magické scenérie někdejšího přírodního divadla v pražské Šárce přišly v neděli 2. září 2007 tisíce diváků, aby zhlédly premiéru opery Antonína Dvořáka Rusalka. Představení mezi vzrostlými stromy lidé sledovali z živelného hlediště ustlaného přikrývkami a karimatkami. Umělci věnovali svůj ojedinělý projev nedávno zesnulému dirigentovi Františku Preislerovi, pod jehož taktovkou se uskutečnily inscenace opery v tomto prostředí v minulých dvou ročnících.
Opera Rusalka oživila pražskou Šárku
„Je teď někde tady nad námi. Toto představení patří jemu,“ řekl před zahájením starosta Prahy 6 Tomáš Chalupa, řekl, že účast diváků na akci, kterou město pořádá ke Dni Prahy 6, překonala veškerá očekávání. Již před začátkem bylo v hledišti podle odhadu pořadatelů 10 tisíc. Policisté museli některé cesty uzavřít. Lidé totiž zaplnili přední pomyslné řady již několik hodin před začátkem.
Potlesk provázel již první tóny libreta. Starosta nicméně diváky upozornil na to, že představení bude muset skončit, pokud začne pršet, neboť hudebním nástrojům déšť nesvědčí. Přestože se mírně ochladilo, počasí bylo k umělcům i divákům milosrdné.
Cestu do přírodního divadla museli všichni zájemci o umělecký zážitek zvládnout pěšky. Místy urazili poměrně náročný terén do kopce. Většina diváků přišla na operu v pohodlném sportovním oblečení a botách. Některé, zejména starší dámy, se však nastrojily do svátečních šatů. Mnozí pak celé představení sledovali vestoje. „Je to skvělé, výtečný umělecký zážitek, žádnou únavu necítím,“ řekla asi osmdesátiletá žena, která na představení přišla i se svým jezevčíkem.
Místy narušoval umělecký projev štěkot psů, pláč dětí nebo zvonění mobilních telefonů. Diváci se pak museli občas vrtět kvůli mravencům nebo komárům. Projev umělců nicméně odměňovali hlasitým potleskem, který se rozléhal do širokého okolí.
Historii přírodního divadla v Šárce, které v letech 1913 až 1922 uvedlo 16 inscenací, připomínala výstava, jež lemovala cestu do hlediště. V dobách největší slávy se do tohoto plenérového prostoru vešlo 10.000 sedících diváků; míst k stání bylo 8000. Přírodní pražská scéna tehdy disponovala podzemním skladištěm kulis včetně šaten i prostorem pro orchestr. Celková hrací plocha obsáhla 4000 metrů čtverečních. Její činnost zahájila 16. května 1913 inscenace Prodané nevěsty, Rusalka se tu dosud nikdy nehrála.
Inscenaci připravili sólisté opery a baletu Národního divadla v Praze a Státní opery Praha. Orchestr dirigoval Jan Chalupecký. V titulní roli se představila Helena Kaupová, prince zpíval Aleš Briscein, vodníka Luděk Vele a cizí kněžnu Ivana Šaková.
Kaupová má podobné experimenty na přírodních scénách ráda, i když z nich občas může udělat počasí kovbojku. „Mám s nimi bohaté zkušenosti, většinou však dobré. Orchestr bývá po straně a nedělí prostor mezi hledištěm a jevištěm. I já tedy vidím divákům do očí a poznám, zda se jim představení líbí,“ řekla sólistka ČTK. Balet Státní opery Praha připravil choreograf Pavel Šmok, který se letos v říjnu dožívá 80 let.
Do areálu se zájemci nejlépe dostanou z tramvajové zastávky Nádraží Veleslavín či z konečné tramvají 20 a 26 a stanice autobusu 119 Divoká Šárka. Podle Tomáše Chalupy se však loni dostavila i šestadevadesátiletá babička, která přišla sama pěšky až od Statenic.