Oproti řadě jiných hudebních interpretů, kteří se věnují výtvarnému umění bokem, fotografuje Dan Bárta s plným nasazením, srovnatelným s jeho hudební tvorbou. Ve fotografickém světě zaujímá už pevné místo, „Bárta–fotograf“ není protimluv. Návštěvníci velké výstavy mladé české tvorby v pražském Rudolfinu pojmenované Imprese Bártovy fotografie většinou označili za nejpřitažlivější dílo přehlídky.
Druhý z vystavujících, Roman Kostka, o své práci říká: „Co se týče mého vztahu k focení a lovení momentů, duší, lidí, míst a všeho živého i mrtvého kolem nás, trvá už dlouho. Fotím prakticky od dětsví. Kvůli prostředí, ve kterém jsem nemohl malovat, bylo focení jednou z alternativ, jak dělat to, co mne nejen baví, ale učí mne poznávat věci kolem sebe. Později jsem zjistil, že mi focení dává i možnost komunikace s okolím.“
„Forma a myšlenka mají u mne hlavní váhu, převažují nad technicky dokonalým zpracováním, kterému se nijak nevyhýbám, jen je pro mne důležitější konečný pocit, atmosféra a jisté otevření se asociacím diváka. Tím bych asi definoval kontrast mezi sebou a Danem Bártou jako lovcem vážek, který jde za něčím, co má předem promyšlené a je jakýmsi vědcem, zatímco já se poté, co ulovím fotku, začnu nad ní zamýšlet, zpětně filozofovat a hledat různé spojitosti mezi tím, co bych chtěl vyjádřit a co už vyjádřené je v jejím prvním momentu zachycení,“ dodává k výstavě Roman Kostka.
