Praha - 7. února měl v kině Oko premiéru film Domov, který natočila režisérka Margareta Hruza. Jedná se o osobní svědectví o důsledcích emigrace. V roce 1968, zatímco se ruské tanky valí Prahou, osmnáctiletá těhotná Madla utíká se svým ženatým přítelem, scénografem Lubošem Hrůzou do norského Osla, kde se jim narodí dcera Margareta. Na vrcholu norské divadelní slávy matka pošle svou čtrnáctiletou dceru pryč od rodiny. Od té doby už spolu nikdy nežily.
Domov - dokument, který bolestně vypráví o ztrátě kořenů
Matka v současnosti žije v Los Angeles, otec se usadil v Praze. Kontakt mezi členy rodiny nahrazují pouze sporadické telefonáty. Dokument je komorní mapou citové paměti, vytyčenou dětstvím stráveným v Norsku, studiem v USA a „návratem“ do Čech. Osamělost postav v krajině střídají společná setkání členů rodiny, žijících každý svůj život v různých částech světa. V Praze, Oslo i Los Angeles se režisérka neúnavně snaží najít odpověď na otázku, kde je skutečně její domov.
Film Domov není jen filmem velmi osobním. Zároveň obecněji promlouvá o traumatu emigrace, které nenávratně poznamenalo řadu Čechů, kteří prchli ze země po srpnové okupaci v roce 1968. Obecněji je tak také svědectvím o ztrátě kořenů nejen v dnešním globalizovaném světě a o tom, že někdy je třeba se vrátit ke kořenům, aby se člověk mohl smířit sám se sebou a svým život.
„Bylo zajímavé, že po české premiéře, za mnou přišlo mnoho Čechů, kteří nebyli emigranti a tvrdili, že film k nim hodně promlouvá, že je i o nich a chtěli, aby ho viděli jejich rodiče. Já tedy doufám, že ve filmu je více obecnějších témat, že to není jen mé osobní vyprávění o rodině, která se míjela,“ říká kromě jiného v rozhovoru s Evou Valjarevičovou Margareta Hruza, která v současné době žije v Praze.