Lákavý svět jednoho z nejlepších současných německých dramatiků

Praha - Narodil se v roce 1969 v Tyrolsku, jeho původní profesí je herectví, dnes je jedním z nejuznávanějších německých dramatiků; Händl Klaus se 12. února zúčastnil inscenace své hry Temně lákavý svět v Divadle Komedie a po jejím skončení vedl s členy pražského divadla a diváky diskusi o své tvorbě.

Hra s atmosférou filmů Alfréda Hitchcocka nebo Davida Lynche vznikla podle třetího, dosud posledního Klausova textu, za nějž byl v roce 2006 zvolen německou kritikou v anketě časopisu Theater heute dramatikem roku. Režie se ujala Katharina Schmittová, která je i autorkou scény. Z původně zhruba tříhodinového textu vytvořila 75minutovou inscenaci odehrávající se na minimalistické scéně tvořené vyvýšeným stupínkem s posuvnými deskami v pozadí.

Klausův text pohrávající si s identitou sestává z replik, v nichž promluva jedné osoby často plynule přechází ve věty druhé postavy a slova zní jako hudba. Klade enormní nároky na herce, jak Klaus přiznal, mnoho herců a hereček se při pohledu do scénáře zalekne a roli odmítne. Všichni představitelé pražské inscenace - Ivana Uhlířová, Daniela Kolářová a Marian Roden - se shodli na zvláštním rytmu slov, Marian Roden, který měl na celou přípravu 21 dnů, poukázal na logický smysl textu a zvláštní pouto, který mezi postavami na jevišti vzniká.

Video Reportáž Lucie Klímové
video

Reportáž Lucie Klímové

Ve scénářích Händla Klause téměř chybí scénické připomínky, autor je podle svých slov zvědavý, co daný režisér z textu vytvoří. Pražskou inscenaci označil za velmi soustředěnou na text a samotné postavy, na rozdíl například od mnichovské inscenace plné hudby nebo „žhavé“ španělské inscenace. Katharina Schmittová do inscenace vybírala pasáže, ve kterých postavy vyjadřují své vzájemné vztahy, vynechala - k potěšení Daniely Kolářové - například dlouhý monolog o fotosyntéze.

Mladý dramatik při psaní textu čerpá ze své herecké zkušenosti, postavy „vidí a slyší“. Vždy vychází z určitého konfliktu mezi postavami. Předem nekoncipuje, nechává postavám volnost a rád se nechá překvapit jejich vývojem. „Sbírání a konzervování vyjadřuje strach ze smrti,“ říká k charakteristickému motivu svých her. Pasážemi s exaktní, vědeckou řečí pak zase často vyjadřuje jediné okamžiky, kdy jeho postavy mluví pravdu.