Praha - Nepřehlédnutelnou dominantu pražského horizontu tvoří s výškou 216 metrů žižkovský vysílač. Zřejmě proto je tato stavba dodnes předmětem kontroverzí. Zatímco někteří její futuristický vzhled považují za povedený, pro jiné je jednou z nejošklivějších staveb světa. Do provozu byl žižkovský vysílač uveden 17. února 1992.
Žižkovský vysílač - Jakešův prst, raketa i vyhlídka pro mimina
Rozhodnutí o výstavbě nového telekomunikačního centra na rozhraní Vinohrad a Žižkova padlo koncem 70. let minulého století. Důvodem byl nevyhovující technický stav původního televizního vysílače na petřínské rozhledně. Kromě Mahlerových sadů, jež nakonec zvítězily, byl ve hře i nedaleký vrch Parukářka, Pankrácká pláň a Petřín. Petřín však zamítli památkáři a Parukářka se ukázala být nevhodná kvůli přítomnosti armádního odposlouchávacího zařízení a leteckého koridoru na kbelské letiště.
Projekt věže vznikl pod vedením architekta Václava Aulického v roce 1984. „Základní zadání bylo, aby to byl vysílač, který bude plnit funkce radio- a telekomunikačních služeb. Prioritně je to jako most nebo nádraží - prostě slouží určitému účelu úzce vymezenému. Působění věže v obrazu města měl limitující, ale rozhodující faktor. Snažil jsem se najít takové řešení, aby výsledkem nebyl tovární komín s jednou kabinou, což je většina věží, a rozbít ten jeden klacek na tři nebo čtyři. Takže členění věže je především snahou odlehčit ji,“ zavzpomínal Aulický. Spolu s inženýry Jiřím Kozákem a Alexem Bémem nakonec navrhl objekt připomínají raketu připravenou ke startu.
- Žižkovský vysílač zdroj: České radiokomunikace
- Žižkovský vysílač a kostel Nejsvětějšího srdce Páně na náměstí Jiřího z Poděbrad zdroj: České radiokomunikace
Půdorysně stavba vychází z trojúhelníku, v jehož rozích vyrůstají ocelové sloupy. Zatímco dva z nich dosahují do výšky 134 metrů, hlavní tubus přechází do anténního nástavce sahajícího až do výšky 216 metrů. Konstrukci tubusů věže tvoří dvojitá ocelová stěna, vyplněná betonem. Ve své době šlo o unikátní technologii, kterou si autoři nechali patentovat.
Architekti koncipovali věž nejenom coby ryze technickou stavbu, ale i jako rozhlednu. Ve výšce 93 metrů se proto nachází trojice vyhlídkových plošin, z nichž mohou návštěvníci pozorovat Prahu i její široké okolí. Kdo oželí necelých 30 výškových metrů, může si rozhledu užívat z oken restaurace. Kabiny v nejvyšším patře věže pak slouží přenosovým zařízením a jejich obsluze.
GALERIE
videogallery_0005898
Žižkovská věž, které se v minulosti přezdívalo Jakešův prst nebo Biľakova jehla, prošla od svého otevření na počátku 90. let řadou proměn. Tou méně viditelnou bylo umístění dodatečné plošiny pro mikrovlnné spoje, kterou si vyžádal narůstající telekomunikační provoz. Zcela nepřehlédnutelnou proměnou naproti tomu byla instalace obřích miminek od sochaře Davida Černého. Zdálky viditelná laminátová batolata byla na věž přidělána v rámci akce Praha - Evropské město kultury 2000. Šest let poté dostala rozhledna rovněž barevné osvětlení, díky němuž do noci září barvami české trikolory.
Ani slavnostně nasvícený a „omiminkovaný“ vysílač se ale nelíbí všem. Ostatně již v době výstavby vyvolával projekt značné negativní reakce. V souvislosti se společenskými změnami roku 1989 mnozí požadovali zastavení stavby a dokonce její zbourání. Zejména obyvatelé bezprostředního okolí se obávali negativního vlivu elektromagnetického záření. Jiní stavbě vyčítali, že svými rozměry znásilňuje panorama města, nebo že vyrostla na části židovského hřbitova.
- Žižkovský vysílač s miminy Davida Černého zdroj: České radiokomunikace
- Žižkovský vysílač zdroj: České radiokomunikace
Žižkovský vysílač se dokonce dostal do žebříčku deseti nejošklivějších staveb světa, který sestavil americký server CNN. Žižkovská věž v něm skončila na čtvrtém místě. Horší vizáž mají prý jen monstrózní hotel v severokorejském Pchjongjangu, jeho pětihvězdičkový „kolega“ v Dubaji a obří Palác lidu v rumunské metropoli Bukurešti.