Dvojník, slepec, zrcadlo - oblíbené motivy zesnulého experimentátora Alaina Robbe-Grilleta

Paříž - Ve věku 85 let zemřel dnes v Caen v Normandii jeden z tvůrců francouzského "nového románu" Alain Robbe-Grillet. Oznámila to Francouzská akademie, která ho v roce 2005 zvolila svým členem, ale ve které nikdy nezasedl. Agentura AFP uvedla, že byl o víkendu v Caen hospitalizován kvůli potížím se srdcem.

Robbe-Grillet byl autorem asi tuctu knih, do češtiny byl překládán už v 60. letech. V esej Za nový román v roce 1963 zformuloval své literární představy; kladl důraz na nezúčastněný popis věcí a událostí a budil u čtenářů i odborné kritiky vedle obdivu také velké rozpaky a spory, jedná-li se vůbec o román.

K psaní se třicetiletý zemědělský inženýr původem z Brestu (narodil se 18. srpna 1922) dostal na počátku padesátých let, kdy měl již za sebou vědecké expedice do tropů. Začal tehdy pracovat v Paříži ve slavném nakladatelství Minuit. 

Se stojatými vodami oficiální literární tvorby byl však nespokojen. S Jacquesem Derridou, Claudem Simonem a Nathalií Sarrautovou začal psát romány, jež zcela rozmetaly tradiční formy vyprávění. Měnily či opouštěly časovou posloupnost, logiku příběhu, vymazaly emoce, metafory a charakteristiky postav. Již jeho prvotina Gumy (1953) způsobila pozdvižení. 

Robbe-Grillet však trval na svém a své představy později zformuloval do knihy Za nový román (1963), jež proslula jako jedna z literárních biblí 20. století: „Tento termín je použitelný pro všechny, kteří hledají nové formy románu, schopné vyjádřit či vytvořit nové vztahy mezi člověkem a světem,“ psal v ní. Autoři by se měli podle něj spokojit s neosobním popisem věcí a událostí a psychologický či ideologický výklad ponechat čtenářově mysli: „Každý si o té události může myslet, co chce, neboť všemu je možno naprosto stejně věřit nebo nevěřit.“ 

I další jeho díla se vyznačovala silnou bizarností. Postavy neměly jména, pohybovaly se jakoby v bezčasí. Jeho díly prostupovaly oblíbené, opakující se motivy: dvojník, slepec, zrcadlo, postava, jež se probouzí ze sna či omámení, svůdná dívenka, zavřené okenice. Některé knihy - například Šmírák (1955) - byly detektivními rébusy, jež čtenáře nutily řešit záhadu bez „autorizovaného“ vysvětlení. Kniha dostala cenu kritiky v roce 1955, ale část poroty se domnívala, že to vůbec „není román“. 

Od jeho nahlížení událostí jakoby nezaujatým okem kamery - tzv. „školy pohledu“ - byl jen krůček k filmu, kam Robbe-Grillet vstoupil v necelých čtyřiceti letech. Hned jeho scenáristická prvotina Loni v Marienbadu v režii Alaina Resnaise byla velmi ceněna. V roce 1963 sám natočil film Nesmrtelná a za další tři roky proslulý Trans-Europ-Express

Filmování jej zavedlo i na Slovensko, kde koncem 60. let natočil hned dva filmy: Muž, který lže a Eden a potom. „Komunistické Československo byl dokonale virtuální svět, science fiction, ovládaný představou, že vším lze plýtvat, protože to nikoho nic nestojí,“ popsal své tehdejší dojmy. 

Ve své tvorbě se Robbe-Grillet hlásil k Franzi Kafkovi, Samuelu Beckettovi a Jamesi Joyceovi. „Můj hlavní přínos literatuře byl, že Francie přese mě objevila Kafku,“ řekl na jaře 2002 v Praze na festivalu spisovatelů. A také: „Nevěřím v reinkarnaci - leda bych byl reinkarnací Franze Kafky.“ Celkem napsal dvanáct knih, v češtině vyšly Gumy (1964), Žárlivost (1965), Za nový román (1970) a Dům milostných schůzek (2004). 

Robbe-Grillet též přednášel na několika vysokých školách v Evropě i v USA. I v pokročilém věku nepřestával tvořit. Důkazem je kniha z roku 2001 La Reprise, kterou francouzská kritika přijala s nadšením (česky vyšla v roce 2006 pod názvem Repríza). A v roce 2003 dostal též na Letní filmové škole v Uherském Hradišti výroční cenu Asociace českých filmových klubů.

Vydáno pod