Praha - Do kin míří jeden z favoritů letošních Oscarů: britsko-italsko-francouzský snímek Královna, který posbíral šest oskarových nominací, včetně té za nejlepší film, se českému divákovi představí 15. února.
Královna nahlíží do nitra britské královské rodiny
Hlavní roli - anglickou královnu Alžbětu II. - ztvárnila Helen Mirren. Její přesvědčivý výkon odměnili akademici rovněž nominací na nejlepší herečku v hlavní roli (spolu s ní ale o sošku v této kategorii bojuje Meryl Streep, Penélope Cruz, Kate Winslet a Judi Dench). Snímek vyprávějící o pocitech i chování britské panovnice v době tragické smrti její bývalé snachy, princezny Diany, je dále nominován za nejlepší režii (Stephen Frears), původní scénář (Peter Morgan), hudbu a kostýmy. Mirren už za roli získala několik ocenění – Volpiho pohár na festivalu v Benátkách , Zlatý glóbus a cenu BAFTA. Při udílení britských filmových a televizních cen BAFTA ovládla Královna i hlavní kategorii jako nejlepší film roku 2006.
Snímek nahlíží do zákulisí královského paláce a do pater nejvyšší politiky - do vztahů mezi královnou a jejím premiérem. Děj začíná vítězstvím Tonyho Blaira (v podání Michaela Sheena), který se svojí vizí modernity vyhrál v květnu 1997 volby a ukončil tak 18 let vlády konzervativců. O několik měsíců později sledujeme tragické úmrtí princezny lidských srdcí na následky autonehody. Celý svět tehdy truchlil a Británie nejvíc. Noviny a televizní štáby dnem i nocí referovaly o smrti i celém životě Lady Di, zpovídaly obyčejné lidi, kteří vyjadřovali lítost nad ztrátou výjimečné osobnosti, dávaly slovo státníkům, kteří jí vzdávali hold. Jen královská rodina – Alžběta, princ Philip (James Cromwell), Charles (Alex Jennings) i královna matka (Sylvia Syms) – mlčela. Proč? A co vlastně prožívali?
Filmové záběry se střídají s autentickými: skutečná Diana na jachtě s Dodim, s dětmi v nemocnici, na plese, neustále v obležení novinářů; reálie doplňuje tehdejší televizní zpravodajství, které detailně popisovalo každý její krok a pak i smrt.
Premiér Blair vycítil správně náladu veřejnosti, která chtěla, aby královna projevila smutek a upořádala veřejný pohřeb. Alžbětu přesvědčuje o nutnosti takového kroku a argumentuje mimo tím, že lidé jsou nespokojení a že si každý čtvrtý si přeje zrušení monarchie.
Jenže udělat takový krok není vůbec jednoduché. Jaký zaujmout postoj k „černé ovci” královské rodiny, po rozvodu s Charlesem navíc bývalé? Kroky panovnice jsou svázané protokolem a letitými zvyklostmi: Má být vlajka nad Buckinghamským palácem na půl žerdi, když nebyla stažena ani při smrti Charlesova dědečka? Nutnost chování podle předpisů se projevuje všude: před panovnicí je třeba se v striktně daných situacích uklonit, oslovovat jí „Madam“ (ovšem se správnou výslovností) a za žádných okolností se k ní neotočit zády. A když královská rodina řeší, jak bude vypadat pohřeb Lady Di, musí vzít zavděk scénářem pohřbu přichystaným pro královnu matku, protože tenhle jediný je už nazkoušený. Přísný protokol, tradice a mínění veřejnosti se odráží de facto v každém rozhodnutí: má Charles letět pro mrtvé tělo královskou letkou či soukromým tryskáčem? První varianta se nehodí pro bývalé členy rodiny, druhá působí jako rozhazování peněz…
Režiséra Stephen Frears se nezaměřil na královskou rodinu jako na instituci, ale na lidské kvality jejích aktérů. Protože vypráví příběh o lidech, kteří jsou naživu a navíc nedotknutelní jako britská královská rodina, vstoupil na tenký led a měl z toho obavy. „Nejodvážnější na tom celém je, že to není satira. Je to příběh, který si dovoluje vykreslit monarchy jako komplexní, vyzrálé, rozporuplné bytosti. Pro to neexistuje skutečně žádný druh komedie,“ uvedl scenárista Peter Morgan. Klíčem pro něj bylo zachovat autenticitu bez přechodu do karikatury.
Při jedné z posledních scén říká královna svému premiérovi: „Jednou to může potkat i vás,“ a myslí tím ztrátu přízně lidu. Možná pokus o ztvárnění reality předběhl sebe sama: podle průzkumu agentury Reuters si většina Britů před 14 dny myslela, že by Tony Blair měl odstoupit.