Brněnské Národní divadlo uvedlo balet Raymonda

Brno - Primabalerína Národního divadla Brno a držitelka Ceny Thálie Jana Přibylová v pátek večer na Janáčkově scéně poprvé tančila náročnou titulní úlohu v klasickém baletu Alexandra Glazunova Raymonda. O přízeň francouzské hraběnky se v baletu utkali křesťanský rytíř de Brien v podání Jana Fouska a saracénský šejk Abderachman, jehož ztvárnil Karel Audy. Autorem nové úpravy Raymondy a režisérem brněnského uvedení je Jaroslav Slavický.

Základem děje baletu je středověká legenda v níž ožívají rytířské časy. Krásná a křehká hraběnka Raymonda z Doris, která je snoubenkou mladého rytíře Jeana de Brienna, je po jeho odchodu do války vystavena vášnivému dvoření mužného a okouzlujícího saracénského velmože Abderachmana. Boj o krásnou Raymondu se pak odehraje nejen mezi dvěma soupeřícími muži, ale také v srdci hlavní hrdinky příběhu. 

Původní libreto baletu bylo svou jednoduchostí a malou dramatičností slabinou, která zapříčinila, že i přes kvalitní hudební partituru nebyl tento balet často uváděn. Jaroslav Slavický, který na brněnském jevišti úspěšně uvedl již dva balety, Minkusova Dona Quijota a Bajadéru, ve svém nastudování klade důraz na větší dramatizaci libreta, oživení příběhu a postav a na zachování stylové interpretace klasického baletního odkazu Mariuse Petipy. 

Role Raymondy patří k nejnáročnějším v klasickém repertoáru. Zejména v první půli je tanečnice na jevišti takřka neustále a jedno těžké taneční číslo střídá druhé. „Je to mimořádně fyzicky i technicky náročné,“ upozorňuje Slavický, ředitel pražské Taneční konzervatoře, který vloni nastudovával fragmenty z baletu s absolventským ročníkem.

„Těžké to je, ale divák to nesmí poznat. Takové role mám vlastně raději, člověk se snáze vžije do postavy, než když je chvíli na scéně a chvíli čeká za kulisami,“ řekla Přibylová, která je nominována i na letošní Cenu Thálie. Alternují s ní Ivona Jeličová z plzeňského Divadla Josefa Kajetána Tyla a Andrea Smejkalová z brněnského souboru.

Scéna i kostýmy Josefa Jelínka odrážejí středověkou Francii. „Inspiraci pro scénu jsem hledal na starých goblénech. V kostýmech rozlišuji dva světy; francouzský, to jsou především pastelové tóny, protipólem je arabský svět s ohnivou barevností,“ popsal Jelínek.

Původní premiéra baletu se konala v roce 1898 v Mariinském divadle v Petrohradě, kde inscenace vznikla za spolupráce nastupující a loučící se umělecké generace - mladý Glazunov pracoval na partituře podle požadavků choreografa, tehdy již osmdesátiletého Mariuse Petipy. Raymonda je typickým plodem postromantické éry. Na pozadí romantického příběhu ze středověké Francie, kde hraje hlavní roli čest, čistota a láska, je divákovi předveden klasický tanec ve své vrcholné technické formě v podobě variací, pas de deux nebo efektních sborových tanců v bohaté scénické i kostýmní výpravě. Balet se hrával i v Česku, brněnské Národní divadlo Raymundu nasadilo v letech 1931 a 1946. Naposledy nastudovali balet v roce 2001 v Národním divadle v Praze.

Druhá premiéra brněnského uvedení se koná v sobotu 23. února, první repríza pak 26. února.