Praha - Autor předlohy k oscarovému snímku Ďáblova dílna, která popisuje utajované padělatelské pracoviště v koncentračním táboře Sachsenhausen, ocenění nečekal. Je rád, že se konečně díky filmu svět dozvěděl, co se také v koncentračních táborech dělo.
Byl to cirkus, říká o Oscarech Adolf Burger
Devadesátiletý Adolf Burger prošel čtyřmi koncentračními tábory včetně Osvětimi. Přežil hlavně díky své profesi. Byl totiž typografem a ti se Němcům hodili pro padělání bankovek. Napsal o svém osudu knihu a její zfilmovaná podoba získala Oscara za nejlepší neanglicky mluvící film.
„Když jsme se dostali do nominací pěti nejlepších filmů, to už mi stačilo. Vůbec jsem nepočítal s tím, že vyhrajeme, protože v soutěži byl vynikající izraelský film, také ruský i polský. Mohlo to dopadnout jinak. A najednou řekli, že jsme to my. Byl jsem opravdu překvapený. Co se tam pak dělo, to byl opravdu cirkus,“ hovoří o slavnostním okamžiku spisovatel.
„Všichni na světě se nyní mohou dozvědět, že nacisti nebyli jen vrazi, ale i obyčejní kriminálníci, kteří donutili 144 Židů, aby jim natiskli 132 miliónů liber. Angličané s námi sice sepsali různé protokoly, ale nic se nedělo, pak se to hned zavřelo do složek, aby se nikdo nedozvěděl, že tady lítá tolik padělaných peněz. To byl ten problém,“ odkrývá starý pán pozadí dlouhotrvajícího mlčení.
Už od osmdesátých let jezdí Adolf Burger pravidelně přednášet do Německa o zločinech nacistů. Pro veřejnost, vojáky, ale hlavně do škol. „Tím, že jsem dostal Oscara, se nic se nezměnilo, mně je to fuk, dál dělám přednášky po školách. Musím říkat studentům o zvěrstvech, která nacisti dělali, aby to tato generace věděla. Snažím se říkat žákům, že není potřeba mít pocit viny, ale důležité je, aby z nich nebyli neonacisti,“ uzavírá Burger.