Velkolepá báseň Oscara Niemeyera psaná železobetonem v NG

Praha - Umělecký zážitek pro milovníky jak fotografie, tak architektury nabízí Národní galerie v Praze (NG) ve Veletržním paláci. Od 7. března do 15. května zde budou k vidění umělecké velkoformátové fotografie architektonických děl brazilského tvůrce Oscara Niemeyera. Stoletý architekt je v České republice představován vůbec poprvé, autor fotografií Damjan Prelovšek je u nás naopak dobře znám.

Oscar Niemeyer (vlastním jménem Oscar Ribeiro Almeida se Niemeyer Soares) projektoval stovky domů, jeho jméno ale zůstává spojené s jedním z největších urbanisticko-architektonických počinů minulého století - s výstavbou nového hlavního města Brazílie. Právě Brasilii, jeden z nejfotogeničtějších architektonických celků na světě, představuje výstava na zhruba 40 fotografiích doprovázených citacemi z Niemeyerovy knihy Minha Arquitetura.

Jedna z citací, vystihující Niemeyerovy postoje nejen k architektuře, zní: „Strávil jsem život u kreslicího stolu, ale - opakuji to znovu a znovu - život je důležitější než architektura. Proto mladým říkám, že nestačí, aby absolvovali jako vynikající architekti. Měli by opouštět školu jako lidé, kteří hodně přečetli a kteří se vyrovnali s bídou světa, a kteří díky tomu vědí, jak se proti takovým věcem postavit.“

Architekt se podílel na výstavbě Brasilie na přání tehdejšího brazilského prezidenta českého původu Juscelina Kubitscheka, který v 50. letech vyslyšel dávné sny Brazilců a přesunul hlavní město do vnitrozemí. Niemeyer, autor tamních zhruba 20 staveb, dnes údajně o kvalitě „svého“ města pochybuje, v jeho prospěch ale hovoří i fakt, že se na těchto stavbách nikdy neobjevily grafitti; „opravdové kráse nikdo neubíží,“ říká k tomu Radomíra Sedláková, spolukurátorka pražské výstavy. Niemeyer v Brasilii průběžně tvořil celých 50 let od jejího vzniku.

Niemeyer nepoužívá pravý úhel, nahrazuje jej organickými tvary, stavby proto působí velkolepě a zároveň živě. Používá železobeton a sklo, pro stavby jsou typické sloupy, rampy a široká schodiště. „Na rozdíl od Corbusiera, který napsal báseň pro pravý úhel, on píše báseň křivkami svých staveb. Přiznává, že nejlepší inspirací je ženské tělo,“ dodáva Radomíra Sedláková.

Mezi další jeho známé stavby patří sídlo francouzské Komunistické strany, podílel se i na návrzích budovy OSN v New Yorku. Dodnes aktivně tvoří ve svém ateliéru u pláže Copacabana v Rio de Janeiro, jeho zatím poslední stavba byla dokončena loni. Je znám svou levicovou orientací, mezi své přátele počítá i Fidela Castra. Jeho tvorba inspirovala architekty po celém světě, jedním z nich je i český tvůrce Karel Filsak (1917-2000), autor pražského Barrandovského mostu.

Slovinský fotograf Damjan Prelovšek se k focení Brasilie dostal díky své přítelkyni, která v tomto městě pracuje. Je znám jako znalec díla slovinského architekta Josipa Plečnika (1872-1957), je autorem řady knih a výstav věnovaných tomuto tvůrci, v letech 1998-2002 působil v ČR jako velvyslanec Slovinské republiky. Výstava byla vytvořena pro Slovinskou národní galerii v Lublani, do Prahy se podle kurátora Tomáše Vlčka dostala díky dobrým vztahům slovinské a české instituce.

Výstava v respiriu 5. patra je otevřena denně kromě pondělí od 10 do 18 hodin, je doprovázena česko-anglickým katalogem s množstvím textu i fotografií. Na 26. dubna a 7. května jsou připraveny komentované prohlídky.