Praha - Mezi populárními herci nominovanými na Cenu Thálie jsou Jitka Čvančarová a Vladimír Kratina. Ona zaujala muzikálovou porotu výkonem v roli Sukie v Čarodějkách z Eastwicku na jevišti Městského divadla Brno, on hraje v inscenaci Hrdina západu v pražském Činoherním klubu. Držitelé cen budou oznámeni v sobotu 29. března.
Naději na Cenu Thálie mají Jitka Čvančarová i Vladimír Kratina
Podle zdůvodnění nominace Čvančarová doplnila svůj přesvědčivý herecký výkon kvalitním zvládnutím pěvecké a pohybové stránky. „I když herečka nyní pracuje na některých ryze činoherních úkolech, prokazuje už poněkolikáté, že má předpoklady zvládat i ty nejnáročnější muzikálové úlohy,“ uvedli členové poroty.
Jméno populární muzikálové herečky se však jako vůbec první v historii těchto cen objevilo i v jiném oboru, a to v širších nominacích za činohru, kde zabodovala hlavní rolí v inscenaci Gazdina roba v Divadle pod Palmovkou. Čvančarová neskrývá, že přebíhat mezi oběma žánry ji baví; přitom muzikál považuje za vrcholový sport.
„Pokud člověk stačí stíhat a zdolávat tyto dvě disciplíny, proč ne,“ odpověděla Čvančarová na otázku, zda se těmto přechodům hodlá věnovat i nadále. V současnosti se však víc věnuje činohře. „Stýskalo by se mi však, kdyby v mé práci muzikál chyběl,“ dodala.
Nominace ji velmi potěšila - už proto, že je od Herecké asociace jakožto nejnáročnějšího publika. Muzikálová role Sukie pro ni znamenala velmi vzdálený charakter. „Musela jsem ji pracně tvořit a najít pro ni v sobě jakousi zakuklenou, intelektuální a introvertní ženskou bytost,“ uvedla herečka, která se do srdcí televizních diváků nejvíce zapsala rolí zdravotní sestry v seriálu Ordinace v růžové zahradě.
Její televizní manžel Ondřej Sokol stál shodou okolností jako režisér u úspěchu Vladimíra Kratiny, který se zviditelnil vzápětí poté, co se po čtrnáctileté přestávce vrátil na jeviště pražského Činoherního klubu.
„Složité to nebylo,“ přiznává Kratina, „neboť toto divadlo je pro mě v pravém slova smyslu domovskou scénou. Byl jsem tam asi pět či šest let a setkal se ještě s tou starou gardou. Naštěstí tam stále přetrvává genius loci. I ti mladí jsou naprosto báječní. Osobnostní herectví se z této scény zkrátka nevytratilo,“ řekl. Podle svých slov artistně prázdné divadlo zkrátka „neskousne“.
Po listopadu 1989 Kratina zanechal divadla a pustil se do podnikání, produkoval například Mrazíka na ledě. Po divadle se mu však začalo stýskat, i on se objevil v televizním seriálu Letiště a proces návratu na divadelní prkna trval podle jeho slov dva až tři roky. Činoherní porota označila jeho herecký návrat v Sokolově inscenaci Hrdina západu za triumfální.
„Jeho věrohodná a přitom groteskně pojatá postava hospodského Flahertyho nejen přesně odpovídá specifické poetice dramat Johna Millingtona Syngeho, ale představuje i mimořádnou komediální kreaci, která z této v podstatě vedlejší role dělá nezapomenutelný zážitek,“ odůvodnili členové poroty svůj návrh.
Vydáno pod