Praha - V kostele sv. Jiljí na pražském Starém Městě se dnes lidé naposledy rozloučili se sochařem Vladimírem Preclíkem, který zemřel 3. dubna. Smutečního setkání se zúčastnilo několik desítek lidí, přišli i někteří umělci či historikové umění.
Lidé se rozloučili se sochařem Vladimírem Preclíkem
Vladimír Preclík se narodil 23. května 1929 v Hradci Králové a poté, co se vyučil řezbářem, studoval na Vyšší průmyslové škole sochařsko-kamenické v Hořicích a pak u Josefa Wagnera na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze.
S Hořicemi jsou spojena také pravidelná mezinárodní sochařská sympozia, díky nimž se Preclík dostal do povědomí a na nichž umělci z různých zemí již víc než čtyři desítky let tvoří monumentální skulptury. Ve východních Čechách tak během let vznikla velká expozice pod širým nebem.
Preclíkova tvorba ale měla mnoho vrstev, často využíval přírodní materiál, zkoušel jeho možnosti a meze, měl zálibu v překvapivých kombinacích a netradičních povrchových úpravách. Neobvyklé jsou jeho barevné sochy, které vznikaly již v 50. a 60. letech. Vedle sochařství se Preclík věnoval malbě, grafice, kresbě a vydal několik knih. Vychovával také nastupující generaci výtvarníků, byl děkanem Fakulty výtvarného umění Vysokého učení technického v Brně.
V únoru byla v sídle Krajského úřadu Královéhradeckého kraje v bývalém pivovaru v Hradci otevřena stálá Preclíkova galerie. Autor svému rodnému kraji daroval část svého díla a svůj archiv. Ve vstupním atriu hejtmanství je vystaveno 30 soch, pět obrazů a také devět grafických listů.
Jedním z posledních Preclíkových děl, které zná široká veřejnost, je památník druhému odboji na pražském Klárově. Ještě více než samotný pomník si mnozí pamatují peripetie, které jeho vznik provázely. Preclík v soutěži nevyhrál, byl až druhý. Vítěz David Černý popudil svými výroky Český svaz bojovníků za svobodu. Svaz jeho dílo odmítl, radnice Prahy 1 mu vyhověla a vybrala Preclíka.