Recenze: Skleněné vodní hladiny Václava Ciglera

Doslova pár metrů od Národní třídy, v galerii Kai de Kai v ulici Karoliny Světlé, můžete v nočních hodinách zahlédnout skrze výkladní skříň zvláštní, kolísavou záři, která Vás zneklidní a přitáhne. Ano, ve dne tu nijak zvlášť nepropagována, čeká na Vás naprosto výjimečná výstava, bez nadsázky jedna z nejlepších, které je možno do druhé poloviny června v Praze vidět.

U nás i ve světě slavný a slavený sklářský výtvarník a tvůrce Václav Cigler (1929) zde představuje své vodní hladiny i další skleněno-světelná kouzla. Úvodem několik autorových premis:

Dělám sklo, které nechce být uměním, ale prostředkem dívání a pozorování.

Dělám netechnické přístroje, které vnější prostředí zvětšují, zmenšují, zrcadlí, rozkládají.

Dělám clony, které okolní svět přefiltrovávají do nové barevnosti a tvarů.

Nabízím konfrontaci skutečnosti transformované se skutečností původní, nezkreslenou…

Využívám k tomu především optických vlastností skla.

Sklo je vzrušující materiál. Je právě tak hmotou jako nehmotou. Právě tak skutečné je neskutečné.

Sklo má povahu a osud člověka.

Výstava je realizována přesně na míru křehkému, přesto však silnému dvoupodlažnímu prostoru. Před celostěnnou skleněnou matnicí, v sešeřelém prostředí vstupního sálku, která je prosvětlována světelným zdrojem kolísající intenzity a vyvolává neuvěřitelně zajímavé, velmi intimní pocity zvláštního soustředění, je v centrální ose souboru umístěna studánka, pracující s dokonale vypočítanými optickými vlastnostmi skla a vodního sloupce, umístěného nad skleněným zrcadlem, měnícím a opravujícím dimenze díla.

Souhra obou minimalistických děl s barevností prostoru a světlem dodává místu neočekávaný magický výraz, přináší dokonalé soustředění a očištění a navozuje očekávání, kterému pomohou gradovat lesklé kovové schody, vedoucí k černé louži (název vznikl na doporučení René Roubíčka), umístěné ve sklepních prostorách, odrážející skromné světelné hry od neustále se vlnící kruhové hladiny. I tento exponát, zkonstruovaný přesně na míru dalšímu intimnímu výstavnímu prostoru, vzrušuje i uklidňuje diváka, dává možnost kontemplace a nechává zapomenout na časové dimenze vnějšího světa.

Celá expozice je příkladem vzorné, v Praze málokdy vídané instalace souboru děl, vytvořeného s úctou a pokorou ke zdejšímu geniu loci, ke geometrii a rozměrům výstavních prostor, které obohacuje klidným a neuvěřitelně silným emočním působením. Kvalita tohoto souboru Vás, možná i proti vaší vůli, přivede zpátky.

Dobrá zpráva: galerista Ivan Havlíček bude s Václavem Ciglerem spolupracovat i na další výstavě. Není divu! Cigler zůstává po celou dobu své mnohaleté práce neustále dynamickým a moderním tvůrcem, a to nejen z pohledu hodnocení vnější tváře jeho děl. Je mistrem důležitých sdělení a poslání, což stále dokládá, k potěše početného publika, i současnou mnohotvárnou tvorbou.

Závěrem bych chtěl těm roztržitým připomenout Ciglerovu stálou přítomnost alespoň v pražském denním životě. Všichni míjíme jeho slavná díla, která jsou součástí stálé výzdoby některých stanic metra; objekty s osvětlující funkcí ve stanici metra Náměstí míru, skleněné objekty ve stanici metra Náměstí republiky či stanici metra Křižíkova. Známe řešení vstupní haly Komerční banky v Praze nebo terasu a skleněný most pro Museum Kampa v Sovových mlýnech.

Mimo Prahu pak připomínám ještě skleněný objekt pro českou ambasádu ve Stockholmu, objekty s osvětlující funkcí pro Slovenské národního divadlo, pro bratislavský hrad a pro akademii Istropolitana v Bratislavě. Jednoho z nejslavnějších českých moderních sklářů si považují ve sbírkách významných galerií jak domácích, tak světových.

Galerie Kai de Kai, Karoliny Světlé 9, Praha 1-Staré Město. Otevřeno pondělí-pátek 13:00-19:00 hodin. Výstava končí 20. 6. 2008.

Vydáno pod