Karlovy Vary - Filmový režisér a scenárista Ivan Passer slaví dnes 75. narozeniny. Na 43. ročníku MFF Karlovy Vary předsedá hlavní porotě a filmový historik Jiří Voráč dnes na festivalu představil a pokřtil svoji knihu věnovanou životu a dílu režiséra. 12. července převezme Passer Křišťálový glóbus za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii při slavnostním zakončení festivalu ve Velkém sále hotelu Thermal, přenášeném i Českou televizí.
Intimní melancholik Ivan Passer, který krásně vypráví i naslouchá
Tvůrce, jenž stál u zrodu české nové vlny, se narodil v roce 1933 v Praze. Kvůli třídnímu původu mu bylo znemožněno studovat, pracoval u filmu jako asistent režie. První příležitost dostal Passer v roce 1959, kdy spolupracoval s Ladislavem Helgem na snímku Velká samota. O rok později se podílel i na méně známém špionážním dramatu Smyk režiséra Zbyňka Brynycha a jako asistent režie rovněž pracoval s Vojtěchem Jasným na filmech Procesí k panence (1961) a Až přijde kocour (1963). Passer byl také jedním ze spolupracovníků režiséra Alfréda Radoka při přípravě programu Laterny magiky pro výstavu Expo 58 v Bruselu.
„Všechny své filmy považuji za výjimečné, protože chci každý vždycky udělat jinak než ten předchozí,“ prozrazuje své krédo režisér. Passerovy životní cesty se vyznačují nenápadným, leč trvalým vzdorem proti požadavkům doby. Kráčí si vlastní cestou a jeho filmy se vyhýbají komerci. Je samouk, jehož vzdělání skončilo základní školou; v poúnorovém Československu mu neumožnili složit maturitu a v roce 1957 jej po třech letech vyloučili i z FAMU.
Pražský rodák studoval po válce na gymnáziu v Poděbradech, společně s Václavem Havlem a Milošem Formanem. Poté si užil v různých dělnických profesích: u soustruhu, v železárnách, na stavbě silnic, ve vodní elektrárně. Rok jezdil po vlasti s romským lunaparkem.
Tato zkušenost člověka „společensky nemožného“ se stala námětem jeho děl, kde se s pochopením a humorem zabývá tragikomickými antihrdiny vystavenými tlaku prostředí a osudu. Jeho komorní, intimně a melancholicky osvětlené snímky nikdy neměly masové publikum.
Po účasti ve skupině kolem Alfréda Radoka, která připravovala program Laterny magiky na světovou výstavu Expo 58, proslul jako spoluscenárista a asistent režie u všech českých filmů Miloše Formana, počínaje Konkursem (1963) a konče Hoří, má panenko (1967).
Passerova filmografie
Jeho samostatným debutem je povídka Fádní odpoledne (1965), jež se stala součástí generačního manifestu nové vlny Perličky na dně podle próz Bohumila Hrabala.
Celovečerní Passerovou prvotinou bylo Intimní osvětlení - tento jediný dlouhometrážní film, natočený Passerem v Československu, patří k vrcholům domácí kinematografie šedesátých let. Podobně jako české filmy Miloše Formana se vyznačuje velkou autentičností každodenních všedních okamžiků. V mozaikovitě roztříštěné skladbě filmu Passer přibližuje zdánlivě nezajímavý víkend dvou bývalých spolužáků, kteří se definitivně loučí s iluzí, že naplní své mladické ideály. Na rozdíl od Formanova ostře ironického pohledu se Passerův snímek vyznačuje laskavějším přístupem k postavám i větší poetičností. Film získal významná ocenění, mj. zvláštní cenu poroty mladých na VII. mezinárodním setkání filmů pro mládež v Cannes.
„V roce 1969 mi Miloš Forman ve Francii, kde jsem byl s Intimním osvětlením, řekl: 'Teď nemáš co dělat, tak jeď se mnou do Ameriky.' Tak jsem poslechl,“ vzpomíná Passer. V Americe začínal přednáškami a hereckými kurzy. Z New Yorku se záhy přestěhoval na západní pobřeží.
Po dvou letech natočil pozoruhodný americký debut Zrozen k vítězství, líčící tragikomické osudy feťáka a zlodějíčka živořícího uprostřed New Yorku, který nosí na předloktí vytetovaný nápis „born to win“.
Velký ohlas měla i Cutterova cesta z roku 1981 - psychologický thriller zabývající se vietnamským syndromem. Z historického setkání romantických básníků Byrona a Percyho Shelleyho zase vychází snímek Strašidelné léto z roku 1988.
Ke snímku Stalin z roku 1992 si Passerovu režii údajně vyžádal představitel hlavní role Robert Duvall. Pro roli Stalinovy ženy zase Passer objevil pro film tehdy neznámou Julii Ormondovou.
Téměř tříhodinový, civilně pojatý portrét bolševického krutovládce líčí jeho privátní život. Téma nekontrolované moci tvůrce fascinovalo, neboť, jak říkali, „po tři generace měla smrt jméno Stalin“. A Passer k tomu dodává: „Stalin vstupoval lidem do života, aby je využil pro mocenské ambice, a když mu byli nepohodlní, tak je zlikvidoval. Tito lidé ho však dokázali milovat a obdivovat, je to tedy film o slepé lidské potřebě či sklonu zbožňovat jiného člověka, bez ohledu na skutečnost.“
Zatím nerealizovaný zůstává projekt o bratrech Mašínových, kteří byli také Passerovými spolužáky na poděbradském gymnáziu. V roce 2005 natočil Passer v Kazachstánu s ruským režisérem Sergejem Bodrovem snímek Nomád: „Pouštím se do neznámých končin také proto, že musím zvládnout překážky úplně jiného druhu, což člověka udržuje mladým.“
Filmařem, který nejen krásně vypráví, ale umí i krásně naslouchat, jej loni nazval prezident České filmové a televizní akademie Miroslav Ondříček při udílení Českého lva za dlouholetý umělecký přínos.