Praha - Symbolickým mezníkem bienále Industriální stopy je právě vydaná publikace Průmyslové dědictví. Výpravná kniha shrnuje příspěvky z celé šíře tématu průmyslového dědictví, jak zazněly především na loňské konferenci a zčásti na konferenci v roce 2005. Bienále se dotýká tématu průmyslového dědictví širokým spektrem pohledů, proto i publikace je rozdělena do pěti kapitol, z nichž každá za přispění renomovaných českých i zahraničních odborníků vymezuje obsahový rámec pojmu industriálního odkazu.
Reprezentativní sborník nabízí novou šanci průmyslovému dědictví
Česká republika má kolem tří tisíc technických památek - starých továrních areálů, dolů, mostů nebo kanálů a dalších. Podle odborníků jsou mnohé z nich ohroženy, až u osmdesáti z nich žádají vlastníci každoročně o zrušení památkové ochrany a často úspěšně. Průmyslové objekty jsou v zorném poli investorů, kteří je ve většině případů bourají. Už od devadesátých let řeší odborníci v Česku, jak k průmyslovým památkám přistupovat, jak zachovat jejich původní atmosféru a čelit tlaku investorů.
O záchranu průmyslového dědictví usiluje především Výzkumné centrum průmyslového dědictví na pražské ČVUT s ředitelem Benjaminem Fragnerem, které od roku 2001 pořádá mezinárodní bienále Industriální stopy. To se postupně rozrostlo do celorepublikové akce s mezinárodní účastí. Konference, které tvoří odborné jádro každého ročníku, porovnávají domácí zkušenosti v kontextu obdobných snah ve světě.
Podle Fragnera se téma industriálního dědictví sice dostalo do širšího povědomí veřejnosti, přesto stále probíhají kauzy popírající cenu tohoto odkazu. Ministerstvo kultury například rozhodlo o zrušení památkové ochrany části areálu nádraží Praha-Bubny, aktuálně se řeší i bývalé depo Masarykova nádraží. Zastáncům průmyslových památek se zatím podařilo zachránit třeba vápenné pece v bývalé Vojtěšské huti v Kladně.
Vydáno pod