Ptákovina – divadelní událost na začátku sezony

Praha - V pátek 19. září se uskuteční oficiální premiéra hry Milana Kundery Ptákovina v Činoherním klubu. Jedná se o ojedinělou událost, a to z více důvodů: Hra nebyla od roku 1969 nikde uváděna, navíc jde teprve o druhý divadelní titul známého dramatika a spisovatele, který je uveden na české jeviště. Dosud jedinou hrou, která se v Česku s jeho svolením hraje, je Jakub a jeho pán.

Milan Kundera žije od roku 1975 ve Francii, v České republice veřejně nevystupuje a dlouhodobě se straní pozornosti médií. I jeho romány, které píše ve francouzštině, zde vycházejí se zpožděním nebo vůbec. Autor to vysvětluje absurdní situací, kdy knihu překládá do jeho mateřštiny někdo jiný a on na korigování nenalézá čas a energii. K inscenování Ptákoviny neudělil po roce 1968 dosud souhlas, v rozhovoru pro Činoherní klub říká: „Život ve Francii mne zcela pohlcoval a divadlo nebylo nikdy mou vášní, Ptákovina se pro mne stala jen blednoucí vzpomínkou. A po roce 1989 jsem na to nebyl připraven. Potřeboval jsem se na hru po tak dlouhé době znovu podívat a hlavně si být jist, že ten, kdo ji bude inscenovat, na ní nebude nic měnit.“

Režisér Ladislav Smoček o textu:

„Jazyk hry je naprosto dokonalý a její obsah je hodný mistra, který je vynikajícím světovým esejistou.“

Tím, komu Kundera projevil důvěru, se stal režisér Ladislav Smoček. „Především je Smoček starý přítel, kterého mám rád. Za druhé ho obdivuji i jako režiséra a jako dramatického autora. A za třetí, právě proto, že není jen režisér, ale zároveň (anebo hlavně) dramatický autor, je jedním z těch mizících divadelníků, kteří ještě berou vážně dramatický text,“ uvádí spisovatel dále v rozhovoru, který pro program k inscenaci v Činoherním klubu vedl sám se sebou a jenž následně publikovala Mladá fronta DNES.

Spisovatel Milan Kundera zformuloval ve hře mistrovským způsobem příběh, v němž se podle režiséra Ladislava Smočka odrážejí nejzákladnější vztahy mezi lidmi. „Hra je tak dokonale napsaná a formulovaná, že pokud by se jen změnil slovosled ve větách, ublížilo by se jim,“ uvedl Smoček. Ptákovinu hrají v Činoherním klubu tak, jak byla napsána v roce 1966, součástí programu bude kompletní vytištěné znění hry.

Ptákovina je absurdní groteska o moci a sexu na pozadí školního prostředí. Kolotoč absurdních situací se začne roztáčet ve chvíli, kdy se na školní tabuli objeví kosočtverec znázorňující ženské pohlaví, dále pak rovnítko a slovo „ředitel“.

Zajímavostí také je, že hra nebyla uvedena ani ve Francii, kde se druhá Kunderova hra Jakub a jeho pán hraje dlouhá léta s velkým úspěchem. „Narazilo to na podivnou překážku. Hra je založena na kresbě kosočtverce. Myslel jsem si, že ten symbol je znám na celém světě. Ale pak jsem zjistil, že Francouzům to vůbec nic neříká a že tomu znaku rozumějí pravděpodobně jen Češi. Bez magie kosočtverce ztratila hra své boží požehnání. Nevěděl jsem, jak ho nahradit,“ vysvětluje autor.

Režisér do inscenace obsadil například Ondřeje Vetchého do role ředitele, Jaromír Dulava hraje předsedu, Marika Procházková představuje Růženu, Lenku Skopalovou do roli matky, Lucii Žáčkovou jako Evu či Braňa Holička jako žáka. Autorem scény je Luboš Hrůza, kostýmy navrhla Simona Rybáková.

Milan Kundera obdržel v roce 2007 Státní cenu za literaturu, konkrétně za první domácí vydání románu Nesnesitelná lehkost bytí, s přihlédnutím k dosavadní prozaické a esejistické tvorbě. Pro ocenění si ale ze zdravotních důvodů nepřijel.  

Kundera je nejznámějším a nejčtenějším spisovatelem českého původu, i když některé jeho opusy v češtině vůbec nevyšly. Francouzský občan, původem z Brna, loni konečně svolil k tomu, aby v češtině oficiálně poprvé vyšel jeho zásadní román Nesnesitelná lehkost bytí (1985). I s tím, že 21 let předtím dílo již vyšlo v exilovém nakladatelství Škvoreckých a kniha dosáhla obrovského čtenářského úspěchu.

Překladatel, básník, dramatik, scenárista, spisovatel Milan Kundera:

narodil se 1. dubna 1929 v Brně. Učil se hře na klavír a do pětadvaceti let se věnoval skladbě. Po maturitě studoval literární vědu a estetiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, pak přešel na režii a posléze scenáristiku na Filmovou fakultu Akademie múzických umění. Po absolutoriu v roce 1952 tam přednášel světovou literaturu. V roce 1970 přišel o místo, živil se například překlady pod cizími jmény a psaním horoskopů do Mladého světa. Po odchodu do Francie v roce 1975 vyučoval na univerzitách v Rennes a Paříži. V roce 1981 obdržel francouzské občanství.