Opravdu zvláštně je nazvána výstava, vzniklá pod křídly dynamické Heleny Musilové v pražském komunikačním prostoru ve Školské 28. Je určená těm, kteří se nebojí opravdu minimalistické výstavy. Je sdělením o setkávání, oťukávání, seznamování se. Tváří se křehce, pokud však odoláme prvnímu rychlému dojmu, poznáme, že je sdělením o setkání dvou zajímavých a v podstatě silných osobností.
Recenze: 49 % Ouch 51 % Yeah
Klasickou fotografickou výstavu v sále nenajdeme, i když se v dennodenním životě obou čerstvých studentů FAMU fotografie stala nejen středobodem jejich zájmu, ale i dočasným studijním osudem. Zde však pracují s vibrací svých výtvarných zájmů - používají grafiku, malbu, instalaci. Předvedou i kvalitní práci rukou, jejich nařezané jabloňové větve připomínají čínskou kaligrafii.
Poté, co se dozvíme z důležitého doprovodného textu, který nás poeticky a přitom informačně bezchybně seznámí s údaji o odlišných soukromých světech a o neslučitelných zájmech obou vystavujících kolegů, porozumíme tvaru celé prezentace a jeho takřka hmatatelnému náboji.
49 % Ouch, 51 % Yeah
Ladislav Babuščák, Jan Šimánek
Galerie Školská 28
Úterý 13-19, středa-pátek 13-17
Do 8.října
Poloprázdná síň dovoluje vstoupit s vlastním názorem, vlastní účastí. A přesto, že se zde oba autoři elegantně blýsknou svým vytříbeným výtvarným výrazem, výstavě vévodí ony dvě fotografie, které si navzájem věnovali. Nebudu prozrazovat, ale málokdy jsme v poslední době spatřili takovou akcentaci a významovou sílu u pouhých dvou zjevně neladících děl. Ta vycházejí ze zcela jiných příhod, postupů a kriterií - vnitřně jsou však odkázána a vázána jedno na druhé. Nekamarádí spolu, jsouce nainstalována jakoby za rohem, vědí však o sobě a potřebují se.
Připomenulo mi to výstavy jednoho díla v některých velkých světových galeriích. Toto je celé jedno dílo, což zjistíme, pokud budeme pečlivě naslouchat. Pozvánka na výstavu je současně pozvánkou do díla. Stojí za to.