Skončil festival německého jazyka

Praha - Po deseti dnech naplněných německojazyčnou dramatikou skončil dnes večer Pražský divadelní festival německého jazyka. Na jevišti historické budovy Národního divadla uvedl vídeňský Burgtheater za velkého zájmu publika Shakespearovu komedii Mnoho povyku pro nic. Nastudoval ji Jan Bosse, někdejší asistent věhlasného amerického režiséra Roberta Wilsona. A bylo symbolické, že právě jeho inscenace Žebrácké opery připravená v divadle Berliner Ensemble přehlídku koncem října zahajovala.

„Více než skvostná komedie z jednoho z nejvýznamnějších jevišť Evropy,“ uvádí o inscenaci Shakespeara festivalový katalog. Připomíná, že Bosseovy aktualizace klasiků působí vždy mladistvě; přitom však zachovávají věrnost textu. A tak se muži v tomto představení vracejí z války do „domácího ráje“, ve kterém si ženy zatím celkem dobře vystačily bez nich. Najednou se však cítí být cizinci ve světě, kde se kupodivu nebojuje meči o vítězství, ale slovy o city. Inscenace měla premiéru v prosinci 2006 a patří mezi nejslavnější projekty Burgtheatru posledních let.

Festival se uskutečnil potřinácté. Letos sice nabídl méně inscenací, ale zato šlo o projekty prvotřídních tvůrců, jimiž poskytl zajímavý pohled na současnou divadelní scénu německé jazykové oblasti. Program byl zaměřen na vztahy mezi mužem a ženou a podle divadelníků ho naplnil vrchovatě.

Kritička Marie Reslová vyzvedla především adaptaci Fassbinderova filmu Manželství Marie Braunové v režii Thomase Ostermeiera, s níž přijel soubor Münchner Kammerspiele. Podle ní jednotlivé počiny ukázaly, že současné divadlo má i jiné ambice než bavit publikum nebo ohromovat nečekanými režijními koncepty.

„Na scéně téměř 'z ničeho' vzniká velké podobenství cesty k současné konzumní společnosti, obraz myšlení a citového života. Je to trochu 'školní četba', ale při ní jako by nás neustále cosi nutilo ptát se, co se to vlastně stalo a proč,“ uvedla o příběhu z poválečného Německa.

Podle dramaturga festivalu Petra Štědroně jednotlivé večery ukázaly mnoho způsobů interpretace běžného svazku ženy a muže - od těch klasických až po nečekané souvislosti. „Festival ovlivnil divadelní dění v Česku. Více se hrají díla Taboriho, Jelinekové, Fassbindera, Schimmelpfenniga či Mayenburga. Kupodivu menší je zájem domácích režisérů a herců, kteří zřejmě nemusí vidět, jak se také může dělat divadlo,“ míní dramaturg.

Slibně zněla pozvánka skupiny Lunatiks na divadlo trochu jinak, které zavítalo do tří pražských bytů. Podle kritičky Jany Machalické tato interakce vyvolala spíše rozpaky. Reslová ji označila za „sentimentální příběh o setkání dvou osamělých lidí v kulisách soukromého bytu“.

Program pamatoval i na inscenaci německy píšících autorů na českých scénách; festival jedné z nich každoročně uděluje cenu Max. Letos byla rozdělena mezi dva počiny režiséra Dušana Davida Pařízka v Divadle Komedie. Dva večery vyplnilo ztvárnění Procesu Franze Kafky a nastudování hry Rakušana Wernera Schwaba nazvané Nadváha nedůležité: Neforemnost.

Festivalu se už několik let daří držet rozpočet na 15 milionech korun.

Jedenáct let ho podporuje Česko-německý fond budoucnosti. Ředitelka přehlídky Jitka Jílková poděkovala i ministerstvu kultury, Goethovu institutu, Lucemburskému vévodství a Rakouskému kulturnímu fóru.

Vydáno pod